Tomáš Halík zakončil přednáškovou cestu po Novém Zélandu a pokračuje v přednáškách v Austrálii.
Jezuita profesor Frank Brennan, teolog a právník, je jednou z neznámějších osobností nejen v australské katolické církvi, nýbrž i ve veřejném životě v Austrálii. V týdnu od 12. února bude mít s Tomášem Halíkem cyklus veřejných debat a mediálních pořadů v Sydney a v Melbourne. Přednášek v Melbourne se účastní i australští biskupové a apoštolský nuncius v Austrálii mons. Balvo (dříve apoštolský nuncius v české republice).
Prof. Brennnan SJ hovoří o nacházejících přednáškách i ve svém kázání na 6. neděli v mezidobí, sledovaném na sociálních sítích.
Frank Brennan SJ, kázání na 6. neděli v mezidobí
V dnešním evangeliu, které popisuje Ježíšovo vyléčení malomocného, je nám znovu řečeno, že malomocenství člověka OKAMŽITĚ opustilo a že Ježíš toho muže OKAMŽITĚ poslal pryč. Stále jsme v 1. kapitole evangelia a ještě jednou je těm, kdo vědí o Ježíšově identitě a moci, řečeno, aby to všechno udržovali v tajnosti; a teď, když to slovo vyšlo, ‚Ježíš už nemohl jít otevřeně do žádného města, ale musel zůstat venku, kde nikdo nebydlel.‘ Ježíš je muž činu. Jedná rozhodně a rychle a očekává, že uděláme totéž.
Ježíš natahuje ruku a dotýká se malomocného. To je opravdu šokující akce. Jedna věc byla vyléčit malomocného, jako to udělal Eliáš s Naamanem ve druhé knize Královské. Ale dotknout se malomocného byla úplně jiná věc. Ježíš se natahuje k vyloučenému. A Ježíš trpí osudem toho, kdo je vyloučen náboženskými autoritami a davem.
Poslouchejte na https://soundcloud.com/frank-brennan-6/homily-11224
Papež František se svým synodním procesem a se schválením požehnání pro páry stejného pohlaví odvážně oslovuje vyloučené a představuje církev, která musí být inkluzivnější. Papež František nedávno při setkání s delegací z americké University of Notre Dame řekl: „Nemůžeme zůstat mezi zdmi nebo hranicemi našich institucí, ale musíme se snažit vyjít na periferie a setkat se s Kristem a sloužit mu ve svém bližním.“
V roce 2012 vydal P. Tomáš Halík, psychoterapeut, univerzitní kaplan a rektor kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze, hlavním městě České republiky, publikaci Noc zpovědníka: Křesťanská víra v době nejistoty . Tehdy se zúčastnil řečnického turné zde v Austrálii. Měl jsem tu čest s ním vést pár veřejných rozhovorů.
Halík nepíše pro ty, kteří jsou si jisti svou vírou, nebo pro ty, kteří jsou si jisti svou antipatií nebo lhostejností k víře. Oslovuje ty, kteří v obou nacházejí jádra pravdy a semena pochybností. Představuje si čtenáře, který je „připraven dočasně pozastavit činnost v okamžiku souhlasu nebo nesouhlasu“. S radostí oslovuje věřící i nevěřící, zmatené a vzrušené tajemstvím a paradoxem života. V Night of the Confessor vzpomíná na odpověď Oskara Pfistera Sigmundu Freudovi na otázku, zda by křesťan mohl být tolerantní k ateismu: „Když si uvědomím, že jste mnohem lepší a hlubší než vaše nevíra a že jsem mnohem horší a povrchnější než moje vírou, docházím k závěru, že propast mezi námi nemůže tak ponuře zívat.“
V roce 2014 Halik získal prestižní a lukrativní Templetonovu cenu, která „oceňuje jednotlivce, jejichž příkladné úspěchy prosazují filantropickou vizi Sira Johna Templetona: využití síly vědy k prozkoumání nejhlubších otázek vesmíru a místa a účelu lidstva v něm“.
V roce 2016 mu Oxfordská univerzita udělila čestný doktorát. Uvedla: „Jako terapeut, pastor a spisovatel věnoval pečlivou pozornost jak svému vlastnímu stádu, tak i těm, kteří se toulali mimo něj; a tak se jeho myšlenky rozšířily široko daleko.“ Halík při převzetí Templetonovy ceny uctil památku „kněží, kteří zahynuli ve věznicích, dolech a koncentračních táborech“. Sám snášel dlouhé strádání kvůli své aktivní roli v takzvané podzemní církvi: po mnoho let mu bylo zakázáno učit na univerzitě a cestovat do zahraničí.“
Tento měsíc vydává v angličtině novou knihu: Odpoledne křesťanství: Odvaha ke změně . V nadcházejícím týdnu se k němu opět připojím k veřejným rozhovorům v Sydney a Melbourne.
Při vysvětlování účelu své nové knihy říká: „Pokud má křesťanství překonat krizi mnoha předchozích podob a stát se inspirativní odpovědí na výzvy této doby velkých civilizačních změn, musí směle překročit své předchozí mentální a institucionální hranice. . Nastal čas, aby křesťanství překonalo samo sebe.“ Mnohokrát opakuje své přesvědčení, že „charakteristickým rysem pokoncilního křesťanství bude rostoucí ekumenická otevřenost“.
Říká: „Je potřeba dialogu mezi různými psychologickými typy víry v křesťanství: mezi vírou jako cestou a vírou jako jistotou, mezi církví jako společenstvím poutníků a církví jako domovem, mezi církví jako společenství paměti a vyprávění a Církev jako polní nemocnicí.“ Ptá se: ‚Bude církev budoucnosti schopna být společným domovem pro tyto různé aspekty a formy religiozity?‘
Všímá si zejména mladých zvídavých myslí, s nimiž se setkává na univerzitě, a trvá na tom, že ‚Církev potřebuje vytvářet duchovní centra, místa nejen pro adoraci a rozjímání, ale také pro setkávání a rozhovory, kde lze sdílet zkušenosti víry.‘
Předkládá tento přesvědčivý obraz: „Zatímco tradiční institucionální formy náboženství často připomínají vysychající koryta řek, zájem o spiritualitu všeho druhu je prudkým proudem, který podkopává staré břehy a razí nové kanály.“
Církev vnímá jako rozsáhlou, všezahrnující komunitu naslouchání a porozumění. Vypráví českou legendu:
„Stavitel jednoho z gotických kostelů v Praze nařídil po dokončení stavby zapálit dřevěné lešení. Když oheň vzplanul a lešení se s rachotem zřítilo k zemi, stavitel zpanikařil a spáchal sebevraždu v domnění, že se jeho budova zřítila. Zdá se mi, že mnoho křesťanů, kteří jsou v této době změn v panice, propadá podobné chybě. To, co se hroutí, může být pouze dřevěné lešení; až vyhoří, bude budova kostela jistě sežehnuta ohněm, ale to podstatné, co bylo dlouho skryto, se teprve ukáže.“
Od té doby, co získal Templetonovu cenu, je Halík světoběžník, který dokáže hovořit s předními světovými teology na místech jako Oxford, Harvard, University of Notre Dame a Boston College. Předkládá tuto výzvu také nám v dlouho zavedených farnostech:
„Až se ve velké části světa zhroutí síť místních farností jako lešení kostela v legendě, kterou jsem citoval…, duchovní sílu bude třeba čerpat z center společné modlitby a meditace, kde se také konají oslavy. jako reflexe a sdílení zkušeností víry.“
Tuto středu zahajujeme postní bohoslužby a praktiky. V rámci naší postní disciplíny se zavazujme, že natáhneme ruku a dotkneme se vyloučeného, odlišného – HNED. Udělejme si čas a místo pro naslouchání, porozumění a rozhovor se všemi osobami dobré vůle – OKAMŽITĚ.
Obracím se k tobě, Pane, v čase soužení a ty mě naplňuješ radostí ze spasení.
Šťastný člověk, jehož urážka je odpuštěna, jehož hřích je odpuštěn.
Ó šťastný, komu Pán
nepřičítá žádnou vinu,
v jehož duchu není záludnost.
Obracím se k tobě, Pane, v čase soužení a ty mě naplňuješ radostí ze spasení.
Od začátku roku 2024 bude P. Frank Brennan SJ působit jako součást jezuitského týmu kněží pracujících v nové konfiguraci farností Toowong, Svatá Lucie a Indooroopilly v arcidiecézi Brisbane. Frank Brennan SJ AO je mimořádným profesorem a významným členem Institutu PM Glynna na Australské katolické univerzitě. Je bývalým generálním ředitelem Catholic Social Services Australia (CSSA) a jeho poslední knihou je Hlas domorodců do parlamentu: Zvažování ústavního mostu , Garratt Publishing, 2023.