Tomáš Halík
Projev při převzetí Stříbrné medaile předsedy Senátu ČR
28. září 2023

Vážený pane předsedo senátu České republiky,
vážené senátorky a senátoři,
milí dnešní ocenění,
vzácní hosté!
Rád bych jménem všech letos oceněných upřímně poděkoval za poctu, které se nám dostalo.
Také letos je skupina oceněných pestrá – jsou mezi námi osobnosti z různých oblastí umění, vědy, techniky, sportu, podnikání, lidé, kteří šíří čest naší země daleko za hranicemi, i ti, kteří se starají o lidi v nouzi v naší vlasti.
Rád bych vyzdvihl podnikatele, kteří se věnují filantropii.
Komunistický stranicko-policejní režim přerušil téměř na půlstoletí tradici svobodného podnikání a teprve po jeho pádu se tato důležitá součást demokratické kultury vrátila do veřejného prostoru.
Bohužel, v počátcích svobodného podnikání zaplnili tento prostor zčásti ti, kteří navázali na veksláctví za hranicí zákona a ti služebníci minulého režimu, kteří měli finanční kapitál. Z těchto lidí se rekrutovali predátoři bez morálních zábran a postupně začínali v honbě za penězi a mocí pronikat do politiky, ucházet se i o nejvyšší místa.
O to více je třeba ocenit ty, kteří vracejí podnikání jeho mravní rozměr, spojení odvahy, tvořivosti, píle a poctivosti s ctností solidarity, s vědomím odpovědnosti za chudé i za ty kulturní a duchovní hodnoty, o které se nepostará stát ani neviditelná ruka trhu.

Prožíváme těžkou dobu. Máme v živé paměti pandemii koronaviru s jejími důsledky, začínáme si uvědomovat dopady klimatických změn na životní prostředí a další globální ohrožení. Pamatujeme si politiky, kteří tato nebezpečí zlehčovali či popírali.
Po desetiletích relativního pokoje je Evropa opět ve válce. Agrese zločinného ruského režimu, snaha o genocidu nám blízkého ukrajinského národa, se týká nás všech.
Povinnosti naší země je důrazně připomínat světu naši historickou zkušenost, která se opakuje: snahy nejprve obsadit území s jazykovými menšinami, pak zabrat celou zemi a pokud svět nezasáhne, agresor půjde dál. Kdyby demokratický svět zradil napadenou zemi a ustoupil diktátorovi, nezachránil by tím mír, nýbrž povzbudil diktátory a agresory celé planety.

Ve svém už dost dlouhém životě jsem poznal tři okamžiky, kdy jsem byl na svůj národ opravdu hrdý. Pamatuji na sjednocení společnosti proti sovětské okupaci v létě 1968, pak radostné sjednocení ve dnech pádu komunismu v Evropě na podzim 1989. Podobně jsem byl hrdý na to, jak se naprostá většina naší společnosti postavila za napadenou Ukrajinu a velkoryse přijala ukrajinský exil.
Bohužel, musím též dodat, že společný odpor vůči sovětské okupaci po roce 68 netrval dlouho a stejně tak celospolečenské odhodlání přijmout zodpovědné místo ve sjednocující se Evropě po roce 89. Po nadšení vždy přišla únava a po projevech hrdinství projevy malosti.
Také dnes jsme svědky toho, že ruský průmysl lži a jeho pátá kolona u nás pokračuje v oné hybridní válce, která předcházela a která doprovází zločiny proti mezinárodnímu právnímu řádu v blízké Ukrajině. A pod českými vlajkami jim u nás přizvukují populisté, kteří jsou hanbou našeho národa.
Mnozí z nás se narodili jako Čechoslováci. Velmi v těchto dnech myslíme na Slovensko a přejeme mu, aby dokázalo vytrvat s námi na jedné lodi, dokázalo překonat snahy demagogů a nebezpečných mafií zvrátit polistopadový vývoj a vydat zemi chaosu a rozvratu z divokého Východu.
Chtěl bych poděkovat a vyjádřit plnou podporu naší vládě, parlamentu a těm politikům, kteří si uvědomuji, že naším hlavním národním zájmem je být platnou, aktivní a solidární součástí sjednocené Evropy a západního demokratického světa.

Scházíme se v den svátku hlavního patrona českého národa, jehož svatořečení bylo kdysi symbolickou vstupenkou naší vlasti do rodiny západní latinské evropské civilizace. Stále na to pamatujme:
nepatříme k Východu, ani nejsme nějakým mostem mezi Východem a Západem, patříme k Západu, západní kultuře. Západ jistě není bezchybný pozemský ráj, ale je to náš přirozený duchovní domov, za který máme spoluodpovědnost.

Také o Senátu platí to, co řekl Masaryk o státech, že se udržují idejemi, z nichž vznikly. Pamatuji si na debaty o úloze Senátu v kruhu spolupracovníků Václava Havla. Vznik Senátu podporovaly zejména osobnosti, které vzešly ze všech tří hlavních skupin odporu občanské společnosti vůči komunistickému režimu: byli to chartisté a lidé z Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, pak osobnosti z kulturního disentu, mařící snahy cenzorů o kastraci intelektuálního života a lidé z křesťanského disentu, zejména tzv. podzemní církve.

Naše řady všech tří skupin někdejšího disentu řídnou. Cítím však, jak ti, kteří už nejsou mezi námi, a zejména ti, kteří se nedožili svobody a žádných veřejných ocenění, se nám takříkajíc dívají přes rameno.
Kéž je Senát ČR zárukou, že nesejdeme z náročné cesty svobody a demokracie, ústavnosti, právní a politické kultury.
Děkujeme Senátu za jeho ocenění a vážíme si toho, co Senát ČR znamená pro naši svobodu, pro náš stát a občanskou společnost.