R.I.P.
Kardinál Dominik Duka OP
26. 4. 1943 – 4. 11. 2025

S Dominikem jsme se dobře znali téměř 60 let, od Pražského jara 68. Úzce jsme po léta spolupracovali v disentu, oba jsme byli členy „generálního štábu podzemní církve“ kolem teologů Oty Mádra a Josefa Zvěřiny. Obdivoval jsem energii a čas, kterou věnoval svým dvěma celoživotním koníčkům, politice a historii, jeho až dojemnou lásku k uniformám všeho druhu, romantický obdiv k armádě a tajným službám a neutuchající potřebu rozeného válečníka vyjadřovat se vášnivě, často překotně a cholericky, k veřejnému životu. Cenil jsem si jeho schopnosti rychle se zas v debatách uklidnit a často se omluvit za neuvážené reakce.  I když se naše názory na politiku a vývoj v církvi stále více rozcházely, uchovali jsme si vzájemný respekt. Naše názorové rozdíly, dané odlišnou životní zkušeností a rodinnou formací, nikdy nepřerostly do osobní roviny. Jeho odchodem končí jedna kapitola dějin české církve a jedna její podoba. Vzpomínám na něj v modlitbě.

Tomáš Halík