Česká křesťanská akademie

Universum

UNIVERSUM - revue České křesťanské akademie,
vychází čtyřikrát do roka.

Máte-li zájem odebírat revue UNIVERSUM

napište na adresu SEND, Sídlo: Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9 Horní Počernice
Call centrum v provozu každý všední den 8.00 - 18.00 hodin
Telefon  225 985 225, GSM  777 333 370, Fax  225 341 425, SMS  605 202 115
E-mail  send@send.cz; daniela@send.cz

Roční předplatné činí 200 Kč, sponzorské 250 Kč a více,
s prvním objednaným číslem obdržíte složenku.

Časopis je možné sponzorovat jakoukoli částkou.
Budeme také vděčni za jeho propagaci mezi vašimi přáteli a známými.



Co najdeme
v revue UNIVERSUM 4/2011

O etice v Evropské unii a problematice menšin

Předvánoční číslo revue České křesťanské akademie Universum přináší rozsáhlý rozhovor s vídeňským profesorem morální teologie Günterem Virtem. Ten je českým čtenářům znám především díky své knize Žít až do konce: Etika umírání, smrti a eutanázie, nicméně záběr jeho působení je daleko širší. Virt je od roku 2001 členem Evropské skupiny pro etiku ve vědě a nových technologiích Evropské komise, v rámci níž dochází k přípravě důležitých podkladů pro následnou tvorbu směrnic a nařízení. V rozhovoru Virt jasně dokládá, jak i evropská legislativa či rozhodnutí soudů může být pozitivně ovlivněno jednotlivcem. Právě díky Virtovi bylo totiž letos v září definitivně zakázáno patentování biotechnologických vynálezů založených na ničení lidských embryí, což bude mít dalekosáhlé důsledky na směr dalšího vědeckého výzkumu. Virtovi vazby nejsou ale živé jen směrem k Evropě, ale i k České republice. Virt byl po dlouhá léta přítelem Oty Mádra, k němuž se ve svých vzpomínkách též vrací.

Tématem čísla je otázka menšin a různých náboženských vyznání a to nejen v Evropské unii. Europoslankyně Zuzana Roithová se ve svém textu věnuje především stále výraznější a viditelnější přítomnosti muslimů v Evropě, kteří jsou a vždy budou – a ještě výrazněji než dnes – její nedílnou součástí. Významná francouzská socioložka Dominique Schapper se pak zabývá problémem imigrace v širších souvislostech a ukazuje, že přicházejíjcí menšiny mohou být i obětním beránkém problémů demokratické společnosti jako takové. Z druhé strany se na problém menšin dívá religionistka Viola Pagáčová, která přibližuje podmínky života koptské ortodoxní církve v Egyptě.

Lukáš Jirsa

 

Co najdeme
v revue UNIVERSUM 3/2011

Jak naložit s navráceným církevním majetkem?

Třetí číslo revue Universum nabízí podnětné zamyšlení nad stále aktuálnější otázkou týkající se nejen katolické církve: jak naložit s navráceným církevním majetkem? Snad již brzy konečně odsouhlasené církevní restituce totiž církev postaví před nové výzvy a úkoly, na něž bychom se již dávno měli připravovat. Jsme na tuto zásadní změnu v životě církve - tedy nejen biskupové a kněží ale také my všichni věřící – opravdu připraveni? Uvědomujeme si, jaké nároky tato situace přináší? V této problematice nepostačí jen modlitby, i když také jich je samozřejmě zapotřebí. Je nutné mít jasnou vizi, jasně specifikovanou strategii a cíle, je zapotřebí dobře naslouchat skutečným odborníkům a profesionálům.

Kromě otázky majetkové a finanční se Universum i tentokrát věnuje otázkám teologickým: filozof a velký znalec Bible Jan Sokol přichází s jednoduchým a přitom nijak povrchním výkladem vyznání víry. Sokol ukazuje, že slova, která pronášíme při každé nedělní bohoslužbě, dávají jasný smysl i dnes, ve světě tolik odlišném od toho, ve kterém se Credo utvářelo.

Neméně aktuální je také článek o výuce etiky na školách, který můžeme brát jako potřebné doplnění ke spíše negativní debatě o problematice sexuální výchovy. 

Lukáš Jirsa

Co najdeme
v revue UNIVERSUM 2/2011
(vyšlo 23. 5. 2011)

Druhé číslo revue Universum se v rozsáhlé anketě věnuje Memorandu německých teologů, které bylo publikováno na začátku letošního roku. Tři stovky německých teologů a teoložek vydaly prohlášení, ve kterém požadují především strukturální reformu katolické církve. V úvodu memoranda vyslovují přesvědčení, že současná „bezprecedentní krize církve“ poukazuje na nutnost takové reformy a zároveň vytváří vhodné podmínky pro její zahájení. Jejich slova vyvolala rozsáhlou škálu reakcí od přitakávajícího souhlasu přes lhostejnost až po příkré odmítnutí. Jak jejich názory a výzvy rezonují v České republice? Podle některých se jedná jen o „vzpouru v domě důchodců“ (M. Freiová), podle jiných o právoplatný hlas v debatě o církvi žijící na prahu 21. století. Biskup Václav Malý ve své odpovědi podotýká: „Memorandum nedává hotové odpovědi, ale naopak rozkrývá strukturální otázky, co a jak dál. Učme se i my v české církvi – věřící, kněží a biskupové – dialogu a nebojme se, že tím ztratíme.“

 

Čtvrtletník České křesťanské akademie věnuje výrazný prostor také situaci v našem vysokém školství. Profesor UK Jan Bednář se zabývá otázkou placení školného a profesor VŠE Petr Pernica přímo krizí univerzit. Dočteme se p soudobé krizi klasické vzdělanosti, školství i o krizi svobodného a logicky uspořádaného myšlení.

 

Profilový rozhovor čísla je tentokrát věnován lékařce Dagmar Pohunkové. Její život plný zvratů nebyl jednoduchý, přesto říká o většině životních etap svého bohatého života: „…byla to krásná doba…“

 

V rámci připomínání osobnosti zesnulého Oty Mádra Universum přináší krátký profil od dr. Jolany Polákové a podstatné části dvou Mádrových klíčových textů, které autora ukazují v plné síle jeho služby Božímu lidu, církvi. Tyto texty jsou i dnes aktuální a inspirativní.

 

Mediální analytik Jiří Zajíc se v rozsáhlém rozboru knihy Slovenky Terézie Rončákové zabývá otázkou, jak může v médiích obstát křesťanská zvěst. T. Rončáková ve své knize Môže cirkev hovoriť mediálnym jazykom? (Paulínky, 2011) na základě mediálních analýz dává odpověď právě na tuto kardiální otázku. Žijeme totiž v mediální době a kdo nerozumí médiím, nemá šanci výrazněji prosadit svůj hlas.

 

Článek Perly Kuchtové Jsou to (přece jen) jatka, upozorňuje na skutečnost, že masová živočišná výroba je záležitost, kterou člověk nemůže vnímat jinak než jako hrozivý stín lidské civilizace. Jak se k tomuto fenoménu můžeme stavět z křesťanského hlediska? Právě na tuto odpověď hledá Kuchtová odpovědi.

 

Softwarový inženýr Boleslav Vraný se dotýká tématu víry u vědců a technicky vzdělaných lidí. Snaží se sdělit, jak je doprovázet a jak právě jim pomáhat na cestě životem, jak s nimi o víře hovořit a jak jim víru zvěstovat.

 

V závěru Universa se pak můžeme ponořit do osobních zápisků sestry Magdaleny Schwarzové, která oslavila své 90. narozeniny, případně si přečíst rozhovor s jedním z nejuznávanějších režisérů současného uměleckého filmu, kterým je maďarský tvůrce enigmatických děl Béla Tarr. Jeho legendární sedm a půl hodiny dlouhé Satanské tango (1994) jasně ukazuje, že se jedná o umělce, kterému se dostává pozornosti plným právem. Jeho dílo poskytuje široký prostor filosofickým i duchovním interpretacím.

 

Inspirující čtení za redakční tým
přeje Lukáš Jirsa

 

Předvánoční Universum 4/2010 se obrací do minulosti České křesťanské akademie, jejíž historie se oficiálně začala psát 8. prosince 1990. ČKA je nezávislým sdružením občanů, otevřeným pro křesťany všech církví a pro každého, kdo cítí odpovědnost za uplatňování křesťanských kulturních a morálních hodnot ve společnosti. Už 20 let se rozvíjí tato síť osobních vztahů, vzájemné opory a inspirace lidí, které spojuje nepsané heslo „myslet a věřit“. Na kořeny živého a dynamicky se rozvíjejícího se sdružení vzpomínají manželé Michaela a Bořivoj Tydlitátovi a jejich osobitý vhled do dění před revolucí i po ní doplňuje Martina Špinková.

 

V pravidelné anketě se Universum vrací k loňské návštěvě Benedikta XVI. u nás a klade důležitou otázku: Papež byl vřele přijat nejen společenstvím katolických věřících, ale také politickou a akademickou reprezentací. Zanechal však na našem území kromě „hvězdného mediálního prachu“ trvalejší stopu? Co z jeho návštěvy padlo na úrodnou půdu? Z různých úhlů pohledu odpovídá děkan KTF UK P. Brož, kněz A. Opatrný, filozof a kněz T. Halík či literární historik J. Med.

 

Rozsáhlý rozhovor je věnován salesiánu Benno Benešovi, který se zamýšlí nad zdroji rozličných salesiánských aktivit, nad vysláním spolubratří do Bulharska i nad prací s romskou komunitou. V devadesátých letech byl B. Beneš provinciálem českých salesiánů, od roku 2003 je ředitelem salesiánské komunity v Teplicích. Benno Beneš  kromě jiného zdůrazňuje, že je důležité „žít v pravdě vůči sobě, a to se svými světlými i stinnými stránkami a být pravdivý vůči druhým“.

 

Prezident ČKA Tomáš Halík se stal laureátem Ceny Romana Guardiniho. Při příležitosti předání tohoto významného ocenění Halík pronesl řeč na téma Moc nad mocí, ve které čerpá právě z Guardiniho myšlení. Universum tento projev exkluzivně přináší v úplném znění.

 

Kateřina Šimáčková je soudkyní Nejvyššího správního soudu a pro revue Univesum se zamýšlí nad fungováním práva u nás. Mluví se o úpadku práva – pokud bychom měli vést debatu tímto směrem, je však třeba se zeptat: Pokud úpadek, tak oproti čemu? A co může fungování práva u nás posílit?

 

Profesorem katolické teologie a církevních dějin Arnold Angenendt v článku Chvála staré liturgie? Říká: Motto proprio „Summorum Pontifi cum“ papeže Benedikta XVI. bylo zveřejněno

před třemi roky; reakce, které od té doby vyvolalo, sotva mohly být živější. Není divu, porozumění eucharistické slavnosti je jádrem křesťanské víry.

 

V polemické části Universa se Jan Konzal zamýšlí nad stavem současné pastorace u nás. Konzal osvětluje klady i zápory a shledává mnohé oblasti jako hodné kritiky. Kromě jiného tvrdí, že současné české katolictví stále ještě potřebuje dvě formy církve: Střediska s příslušným nezaměnitelným „firemním štítem“ farního úřadu, ale i kvalifikované sestry a bratry

sloužící v terénu inkognito a dostatečně přizpůsobivě, jak si to přál prozřetelný Jan XXIII.

 

V létě uplynulo patnáct let od smrti Yvese Congara (1904–1995), jednoho z nejvlivnějších teologů II. vatikánského koncilu a jednoho z největších ekleziologů své doby. Zároveň je tomu patnáct let, co vyšla v českém překladu jeho kniha Za církev sloužící a chudou (1963). Portrét Y. Congara napsala Klára Jelínková.

 

Kulturní rubrika přináší rozhovor s Lucií Trmíkovou, divadelní herečkou a scénáristkou, která spolu se svým manželem, režisérem Janem Nebeským, do českého divadelního prostoru dlouhodobě přináší duchovně závažná témata. Rozhovor se týká jejich hry Lamento: Z tance v prach a opět do tance (Den a noc Matky Terezy).

Podnětné a příjemné čtení Vám jménem redakce přeje

Lukáš Jirsa

 

 

Co najdeme v revue Universum 3/2010
(vyšlo 5. 10. 2010)

Podzimní vydání čtvrtletníku ČKA by se lehce dalo nazvat číslem zvěřinovským: najdeme v něm totiž článek Vojtěcha Novotného Desatero tvůrčích období Josefa Zvěřiny, který mapuje život a dílo našeho předního a náhle zesnuvšího představitele katolické církve. Diachronický přehled doprovází  rozsáhlý rozhovor se sestrou Františkou Safkovou OSU, která byla v 80. letech minulého století nejbližší spolupracovnicí J. Zvěřiny a poznala jej nejen jako výborného kněze, ale také jako otevřeného a vroucího člověka.

Pravidelná anketa je věnována nedávnému období našich církevních dějin: Co zbylo z dědictví předlistopadové éry té části církve, které jsme si zvykli říkat podzemní? Ankety se zhostili biskup V. Malý, brněnský historik J. Hanuš, salesián B. Bebeš, publicista J. Zajíc a IT specialista Josef Basík.

Rozhovor čísla je veden s Danou Němcovou, nepřehlédnutelnou osobností české společnosti, která vzpomíná nejen na předlistopadovou dobu, kdy patřila do první linie disentu. Rozhovor doprovází rodinné fotografie jejího syna Ondřeje.

Publicista Jiří Zajíc se zamýšlí nad minulostí, přítomností i budoucností strany KDU-ČSL, která dlouhodobě prochází značnými výkyvy. Autor se zaměřuje na problematické aspekty této politické strany, která tvoří nepřehlédnutelný a zároveň neustále zpochybňovaný element naší politické scény.

Revue Universum věnuje soustavnou pozornost evropským společensko-politickým otázkám a ne jinak je tomu i tentokrát: francouzský sociolog a teolog P. de Charentenay se zamýšlí nad Evropskou unií, která se po výrazném rozšíření ocitla ve značně problematickém období a zatím nedosáhla kýžené konsolidace. Esej doplňuje reakce z pera Jiřího Koláře SJ, který dále rozvíjí otázky nad plavbou evropského společenství rozbouřenými vodami světových dějin.

Potřebují naše vysoké školy reformu? Tak se ptá profesor Jan Bednář, člen Rady vysokých škol, a hned prohlašuje: „Odpověď zní ano, ale reformu všestranně vyváženou a dodržující konzervativní princip, jenž přikazuje rozvážně zachovat vše dobré a osvědčené.“

Petr Pithart a Martin Sedloň OMI přinášejí zamyšlení nad evangelizací inspirovanou biologickými systémy. Západní Evropou se šíří hnutí farních evangelizačních buněk, mluví se o biotopech či biosféře víry, ekosystémech a podobně. Jde o náhodné analogie, efektní jazykové obraty či naopak o hlubší souvislosti?

Dále v naší revue pokračuje živá diskuse nad otázkami o ukončení léčby, do které tentokrát přispívá ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích a viceprezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Robert Huneš.

Miloš Doležal, básník a redaktor Českého rozhlasu 3-Vltava, přináší dlouho očekávaný a hluboký Pokus o duchovní portrét Josefa Toufara, umučeného číhošťského kněze, který bude mít své pokračování i v zimním čísle revue.

Kulturní část je věnována filmu: Přinášíme zprávu o sepjetí filmu a víry na 45. MFF Karlovy Vary a exkluzivní rozhovor s vítězem ceny ekumenické poroty, ruským režisérem a filozofem Dmitrijem Mamulijou.

Přejeme Vám podnětné čtení!

Za redakci revue Universum Lukáš Jirsa

Co najdeme v revue Universum 2/2010
UNIVERSUM 2/2010
(vyšlo 18. 5. 2010)

Druhé číslo roku 2010 otevírá anketa na téma nanejvýš aktuální: sexuální zneužívání v církvi. Najdeme v ní názory jak zástupců církve tak odborníků z oboru psychologie a sexuologie. První skupinu reprezentují odpovědi biskupa V. Malého, teologa R. Milfaita a jezuity J. Regnera a druhou názory sexuologa J. Zvěřiny, psychoterapeuta J. Hučína a známého psychologa a sexuologa S. Hubálka. Anketu doplňuje článek německého teologa a psychologa W. Müllera nazvaný Církev a sexuální zneužívání.

UNIVERSUM 1 / 2010
(vyšlo 9. 2. 2010)

UNIVERSUM 2009/4
(vyšlo 7. 12. 2009)

Vážený čtenáři,
     v tomto čísle nalezneš mj. příspěvky ze XVII. Dnů Josefa Zvěřiny, které se letos konaly 23. a 24. 10. v Opavě a byly věnovány tématu "Křesťané ve střední Evropě před a po roce 1989". Zároveň však toto číslo vychází v čase, kdy máme příležitost zamýšlet se nad plody návštěvy papeže Benedikta XVI. v naší zemi a dostáváme se již blízko prahu roku, v němž Česká křesťanská akademie vzpomene dvaceti let od svého založení. Na právě zmíněných Zvěřinových dnech jsme si kladli otázky, která z optimistických očekávání počátku devadesátých let minulého století byla vskutku nereálná, ale na druhé straně jsme se tázali i po zbytečně promarněných příležitostech. Zejména jsme však hledali odpověď na otázku, kde se nalézáme dnes a kam směrovat své kroky ve vztahu k budoucnosti. Byla přitom vyslovena i jedna velice inspirativní teze, "že dnešní křesťané by měli být především experty na opravdovou životní radost". K papežově návštěvě, k níž se v tomto čísle váže anketa, si především připomeňme zásadní požadavky na křesťany (v užším smyslu na katolickou církev), které vyslovil v rozhovoru pro sdělovací prostředky bezprostředně po svém odletu z ČR: Aby křesťané (katolíci) byli v ČR kreativní menšinou schopnou vést na odpovídající intelektuální úrovni dialog s většinovou agnostickou společností, aby věnovali maximální pozornost svému vzdělání v kontextu vzdělávání celé společnosti a aby též věnovali patřičnou pozornost charitě. Pokud jde o nastávající malé jubileum České křesťanské akademie, je zde jasné potvrzení jejího programu, ale jde i vůči ní o hluboký a náročný požadavek pro budoucnost. Stejně jako v Editorialu z minulého čísla si připomeňme i nyní, že křesťanská zvěsť nanabízí žádný automatismus v plnění sebezbožnějších přání, ale předpokládá tvrdou angažovanost přesahující mnohdy až do oblasti oběti.  Zajisté jde zde o daleko více, než o běžné deklarace, že Svatý otec u nás byl, že jsme tomu rádi, že si nás odnáší ve svém srdci a že my budeme dlouho vzpomínat.
Editorial Jana Bednáře


Starší čísla:

UNIVERSUM 2009/3
(vyšlo 12. 10. 2009)

Vážený čtenáři,
     v tomto čísle nalézáš velmi aktuální a závažné téma: "Evropská integrace a křesťanské hodnoty". V dané souvislosti bychom snad mohli předeslat jeden zásadní pojem - křesťanský univerzalismus. V něm zůstává každý lidský jedinec svojí vlastní osobností v tom nejhlubším smyslu slova, zůstává plně příslušníkem svého národa, své sociální i kulturní vrstvy. Přesto je však integrální součástí univerzálního celku, slovy Exuperyho se stává svého druhu vyslancem jedinečného Boha. Středověk vedl mnoho válek, ale nebyly to války pro nacionální cíle, neboť ty v této době vylučoval právě křesťanský univerzalismus, který vytvářel jednotné kulturní a myšlenkové pozadí, vzdělanci si si dokonale rozuměli v latině, což však nijak neomezovalo postupný rozvoj jednotlivých národů, jejich kultur a jazyků. Národnostní problémy ve vlastním smyslu v Evropě nastávají teprve s rozpadem jednotného křesťanského obrazu světa.
     Pokud dnes Evropa nalezne svoje opravdové křesťanské kořeny, netřeba se na pozadí křesťanského univerzalismu obávat zásadních střetů mezi národními zájmy a přirozenými integračními mechanismy. Křesťanské kořeny nám však nenaordinuje bruselská byrokracie, i kdyby to sebevíce a upřímně chtěla (jakože to takto spíše nechce), je to mimo její moc a kompetence. Evropa bude mít tolik křesťanských hodnot a tolik z nich vyplývajícího křesťanského univerzalismu, kolik jich do ní její vlastní křesťané vnesou. V tom je dnes náš úkol a odpovědnost. Pokud právě zde křesťané neselžou, nemusíme se bát ani o národní rozvoj a identitu, ani o efektivitu evropské integrace,  problémy budou mizet a mnohdy krvavé stopy minulosti zbělejí jako sníh. Je zde však ona podmíněnost "pokud neselžou". Křesťanství není pojišťovacím automatem, obsahuje i riziko lidského selhání v odmítání nabízených příležitostí.
Editorial Jana Bednáře


UNIVERSUM 2009/2
(vyšlo 25. 5. 2009)

UNIVERSUM 2009/1
(vyšlo 20. 2. 2009)

Co si můžeme přečíst v Universu 1/2009
První číslo roku 2009 se v úvodní anketě zamýšlí nad možností bídy i v naší české blahobytné společnosti. O lidech v opravdové nouzi hovoří sestra M. Bernadetta, DNS, koordinátorka projektu Magdala J. Kapálková, P. L. Heryán, SDB a ředitel humanitární organizace Adra J. Bárta. V rozsáhlém rozhovoru se představuje kněz Noël Choux, který po roce 1989 nesmazatelně ovlivnil katolické mediální prostředí v České republice, za což byl nedávno odměněn i Svatovojtěšskou medailí udělovanou kardinálem M. Vlkem.
K aktuální současnosti míří i reflexe světové hospodářské krize profesora ekonomie a prezidentského kandidáta J. Švejnara a ředitele auditorské společnosti Deloitte ČR Luďka Niedermayera.
V sekci Přírodní vědy se Marek O. Vácha věnuje otázce genové terapie, jejímu významu a otázce, jak k ní přistupuje Vatikán. Další článek nás zavede do jednoho z center informační společnosti, totiž k internetu a jeho nejpoužívanějšímu vyhledávači Google, který nám představí J. Beránek.
Důležitou složkou křesťanství je charita, o jejíž institucionální podobě (Charita Česká republika) a její vazbě na další vzdělávání a „pastoraci“ (nejen) jejích zaměstnanců píše M. Opatrný.
Do předlistopadové minulosti se vrátíme ve vzpomínkách na ekumenický seminář v Jirchářích díky jeho protagonistům – vzpomínají L. Hejdánek, J. Sokol a V. Frei.
Sekce Historie navazuje dvěma články o předlistopadovém vývoji církví. Profesor dějin na univerzitě v Erfurtu J. Pilvousek se věnuje problematice vývoje katolické církve v NDR v letech 1968-1988. Situaci v českém prostředí následně prozkoumává historik J. Šebek.
Ruský filozof, teolog a mystik V. Solovjov a jeho vztah k židovské otázce je tématem portrétu z pera historika K. Sládka. Ten Solovjova pojímá jako předchůdce koncilního Prohlášení o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím.
Závěrečný článek Universa patří filmu, ve kterém se věnujeme svéráznému režisérovi a umělci Otakárovi M. Schmidtovi. Jeho pole působnosti je široké (televizní portréty, dokumentární i hraný film), cíl vší jeho tvorby je ale jeden: šířit křesťanskou zvěst.
Lukáš Jirsa


Editorial UNIVERSUM 1/2009

Vážený čtenáři,
v tomto čísle budeš mít dosti příležitostí k ohlédnutí do minulosti. Možnosti Ti k tomu poskytnou dva příspěvky z loňských Dnů Josefa Zvěřiny, vzpomínky účastníků jirchářských seminářů, List Římanům Tě může vést i k určitému zamyšlení nad kořeny křesťanské civilizace atd.
Historie je však cestou od minulosti do přítomnosti, a právě jsem Tě zavádějí dva příspěvky špičkových ekonomických a finančních expertů (Švejnar, Niedermayer) o dnešní finanční
a hospodářské krizi. Právě tato krize snad bude moci být pragmaticky řešena nebo alespoň minimalizována ve svých přímých dopadech, bohužel však máme evidentní důvody k
obavám, že je pouze jedním z doprovodných jevů mnohem hlubší a komplexnější hodnotové krize západní, a především evropské civilizace.  Tato civilizace dosáhla mimořádného rozvoje
vědy a techniky, což jí přineslo neobyčejné výnosy a výdobytky v oblasti životní úrovně a uspokojování i náročných, dnes mnohdy až rozmařilých lidských potřeb. Staletí vědecko-technického rozvoje poskytla obrovský materiální základ pro vyústění v podobě evropského
sociálního státu, přičemž právě zmíněný vědecko-technický rozvoj je sám dílčím výsledkem širšího dějinného vývoje, formovaného z velké části dvoutisíciletým působením křesťanství na civilizační půdě Evropy. Pozoruhodný vývoj a výkon evropské civilizace proto můžeme do určité míry chápat
i jako součást přínosu křesťanství světské společnosti a celému profánnímu světu, a to snad i ve smyslu onoho biblického "to všechno ostatní vám bude přidáno". Materiální výsledky svého vývoje dnes Evropa nepochybně chce konzumovat, ale jeví přitom historicky nelogickou tendenci
masivně se odřezávat od jeho životodárných křesťanských civilizačních kořenů.  Současně však již naráží na objektivní strop reálných možností sociálního státu daný přirozenou omezeností zdrojů, a to navíc za velmi znepokojující situace, kdy hlavní složky evropské společnosti nejeví žádnou ochotu a připravenost omezit se ve svých až marnotratných potřebách, nemluvě vůbec o ochotě a
připravenosti k oběti v duchu křesťanského etosu. Tento etos však stál u samého zrodu evropské civilizace, a je přece známo, že civilizace se udržují při životě právě těmi ideály, z nichž se zrodily.
     Do roku 2009 i do let následujících bude proto aktuální přání: "Ať Bůh ochraňuje Evropu, a to zejména před důsledky jejího vlastního, snad povrchně a krátkodobě pragmatického, ale hlouběji odpovědně neuváženého jednání." Bohužel se zdá, že toto přání je snad ještě značně zvýšenou měrou aktuální a potřebné v jedné (obecně možná marginální, ale pro nás zásadně významné) dílčí součásti evropské společnosti, kterou je společnost česká se svojí bezhodnotovou, bezideovou a konzumisticky rozháranou stranicko-politickou scénou. 
                                                                                              
Jan Bednář


Z minulého ročníku: UNIVERSUM 2008/4

Editorial

Vážený čtenáři,
v tomto čísle se mj. setkáš s otázkou "Co činí člověka člověkem?" Současný vývoj vědeckého a společenského poznání totiž ukazuje, že zde již nevystačíme s tradičními odpověďmi. Jakými charakteristikami se vlastně člověk nezpochybnitelně liší od zvířete, dokáží-li např. opičí
primáti prokazatelně zvládnout základy lidské znakové komunikace, opatřovat si a používat jednoduché pracovní nástroje, vykazovat rysy individuality i určité rysy osobnostní, projevovat city a uskutečňovat i altruistické jednání, dokonce někdy i se smyslem pro nezištné obětování
vlastního života. Soudobá biologie a společenské vědy zde velmi pravděpodobně nikdy nebudou moci poskytnout jasnou, jednoznačnou a všeobecně platnou odpověď. Je to však důvod pro krizi víry ve Stvořitele a v jedinečné poslání člověka postaveného do centra veškereho stvoření? Odvažme se směle říci, že právě naopak! Právě v těchto souvislostech vystupuje nově a zcela jasně dominantní úkol a úděl člověka, základní a dokonale jasně rozlišující znak od všech ostatních vrstev stvoření: být přímým Božím obrazem. Avšak nikoli obrazem statickým, jednou provždy namalovaným, ale obrazem dynamicky živým, aktivně reflektujícím, korunujícím a integrujícím veškeré stvoření, a dále plně reflektujícím i sebe sama, tvůrčím způsobem využívajícím nekonečný dar svobody (ovšem i se všemi s tím spojenými riziky), hodnotícím sebe sama a na základě toho aktivně přijímajícím osobní i společenská rozhodnutí. V neposlední řadě si nutno uvědomit i vrcholnou sociální dimenzi, která spočívá ve schopnosti člověka vytvářet celosvětové společenství, jež potenciálně obsahuje schopnost vnitřních společenských vztahů vytvářející obraz suverénně svobodného vnitřního života Božského Tvůrce.
     V právě naznačeném smyslu člověk dokáže uvědoměle rozvíjet sebe jako jedince i jako lidskou společnost. Dílčí praktické ilustrace k tomu lze v tomto čísle nalézt v rubrice "Člověk a společnost". Můžeme se však podívat i na zajímavé lidské reflexe minulosti v osobním i společenském
rozměru, podávané vážným nebo i poněkud ironizujícím tónem, které tvoří obsah tří právě publikovaných referátů z letošních Dnů Josefa Zvěřiny. I zde můžeme velmi efektivním způsobem uvažovat nad některými otázkami spojenými s úkolem a údělem člověka jako jedince a jako člena národního, státního i světového společenství v nedávné minulosti.

Jan Bednář

UNIVERSUM 2008 /2

Editorial

Vážený čtenáři,
toto číslo Universa Ti opět nabízí řadu příležitostí k zamyšlení, avšak na jednu z nich, kterou možno považovat za obzvláště zajímavou a ze současného pohledu závažnou, bychom zde chtěli výslovně upozornit. Jde o skutečnost, již si většinou ani  prakticky neuvědomujeme, neboť je pro nás natolik vžitá, že se bohužel zdá samozřejmou. Spočívá v tom, že náš filozofický a náboženský pohled na svět bývá namnoze rozdroben do vzájemně izolovaných detailů a formálních schémat, pouček a dílčích představ, jimž zpravidla chybí komplexnost a skutečný jednotící princip. Toto číslo nás mj. upozorňuje na historické kořeny právě zmíněného stavu, které z nemalé části zřejmě spočívají v tom, že v jisté fázi dějinného vývoje vyvstala pro církev pragmatická potřeba transformovat komplexní tradici Bible a křesťanského starověku s celým jejím bohatým kulturně civilizačním nábojem do soustavy zjednodušujících katechetických pouček, srozumitelných jednoduchému myšlení dosud nepoučených a ve smyslu kulturního antického dědictví zcela nevzdělaných mas dosavadních barbarů. Takovéto pojetí posléze jakoby zatuhlo, zapomnělo se na jeho obsahovou a časovou podmíněnost a začalo být považováno za samu vlastní podstatu křesťanského učení a doktriny víry. Novověké osvícenské a postosvícenské konflikty mezi vědou a vírou, sekularizace společnosti apod. se potom stávají snadno pochopitelnými. Dospívající a dospělý člověk bude těžko akceptovat situaci, za níž jeho strava zůstává trvale v té podobě, jak je nutná pro malé batole. Ale uvažujme dále, zda i my sami neneseme důsledky v tom, že naše představy o Bohu mají obdobně drobkovitou strukturu, která brání rozvinutí dospělé víry a mnohdy se svojí faktickou naivností stává pohoršením pro naše kriticky přemýšlející bližní. Bohužel stále je mnoha věřícím bližší představa boha mezer, který jako nějaký mechanický seřizovač zasahuje v izolovaných případech "nedostatečnosti přírodních zákonů", než vpravdě důstojná představa svrchovaného stvořitele, jenž je jako zdroj a stálý udržující princip kontinuálně přítomen v celé skutečnosti včetně těchto zákonů. Ze své lásky však poskytuje této skutečnosti její vlastní autonomii, která zřejmě zahrnuje i přírodní evoluci a jejímž vrcholem je svobodná vůle člověka. Nalézt a přijmout právě takového stvořitele  namísto jeho prefabrikovaných náhražek však předpokládá nalézat krásu stvoření právě v jeho celostnosti, vyvážené strukturovanosti a cíleném směřování, krásu, která je pro věřícího člověka konzistentní a harmonickou syntézou vědeckého poznání, umění,  uvědoměle žité víry i moudrosti prostého života. V hledání takové krásy snad alespoň trochu pomůže i toto číslo Universa.
Jan Bednář

Letem světem
ČKA a Muzeum umění a designu v Benešově (Tomáš Fassati)
Katolická charismatická konference 2008 opět v Brně (Lukáš Mikula)
Svatováclavské slavnosti ve znamení výročí (Lukáš Matoušek)
Hořické pašijové hry (Vítězslav Kučera)
Hodnoty pravdy, svobody a spravedlnosti vyplývají z důstojnosti člověka (Josef Beránek)
Děti malují pro sirotky z Východního Timoru (Rozka Beránková)

Anketa
Desatero a zobrazování Boha (Zdeněk Demel, Josef Dolista)

Rozhovor
Pán Bůh má rád smíšený les (S Ludvíkem Armbrusterem hovořil Josef Beránek)

Téma
Moderní umění ve starém kostele (Friedhelm Mennekes)
Kostel Božího těla v Cáchách (Romano Guardini)
Pouhá nádhera, nebo ušlechtilá krása? (Pavel Ambros)

Člověk a společnost
Bojovný ateizmus se vrací (Petr Kolář)
Bůh, svět a člověk v procesuálním myšlení (Petr Macek)

Přírodní vědy
John D. Barrow – kosmolog a matematik o vědě a náboženství (Ladislav Krlín)
Nebesa vypravují slávu Boží (John D. Barrow)

Názory, diskuze, polemika
Inteligentní plán versus věda (Václav Hořejší)
Ještě jeden komentář k ID (Jan Bednář)

Portrét
P. Paulus Sladek – muž duchovní obrody a smíření (Jaroslav Šebek)

Kultura

Recenze
Program 18. ročníku Akademických týdnů

Zápisník Petra Koláře

 

UNIVERSUM 2008/1

Editorial

Vážený čtenáři,
dostáváš první číslo Universa v novém roce 2008. I když změna kalendářního roku znamená pouze fiktivní a konvenční předěl na časové škále, přece jen býváme při této příležitosti zpravidla otevřenější k výzvám, které souvisí s tím, že v našem světě stále něco končí a nové začíná. Takových výzev, budeš-li vnímavě hledat, nalezneš v právě předkládaném čísle řadu. Jde o vzájemné výzvy světa přírodních věd a světa teologického myšlení, výzvy bioetiky a lékařské etiky, výzvy mezináboženského dialogu, výzvy z oblastí sociálních a politických i výzvy k odpovědnému zamyšlení nad naší identifikací a tím, kde vlastně v současném, tzv. postmoderním světě stojíme. 
Křesťanství prošlo velkou civilizační změnou v době rozpadu Římské říše a konce antického věku, což se současníkům nepochybně jevilo jako nedozírná katastrofa a takřka apokalyptický konec světa. Tehdy dokázalo nejen transformovat své učení do formy srozumitelné dynamicky se valícím masám vitálních barbarů, ale i rychle převzít odpovědnost za transformaci kulturně civilizačního obsahu odcházející minulosti do nově se formující drsné skutečnosti. Samo přitom muselo přinést jistou oběť v podobě újmy na svém étosu svobody, neboť praxe si vynucovala suplovat i mnohé role světského státu a přijímat i některé dějinně podmíněné instituční formy, které v dalším vývoji omezovaly jeho dynamiku nebo se stávaly kameny úrazu rozkolů. Za tuto cenu se však ve světské rovině stalo efektivním motorem na dlouhé cestě jednoho a půl tisíce let vedoucí k západní vědecko-technické civilizaci. Dnes však zřejmě stojíme před novým časovým zlomem, kdy se zdá, že naše euroatlantická společnost vyčerpává svůj civilizační potenciál a stává se i velice rozpačitou nad samotnými svými křesťanskými kořeny, zatímco kolem nás se dynamicky vzdouvají vlny jiných světových kultur. Před křesťanstvím dnes znovu stojí výzva k překročení užšího civilizačního rámce, s nímž bylo dosud převážně spojováno, a snad i k tomu, aby se, jako tomu již bylo v minulosti, znovu pokusilo transformovat kulturní a technický odkaz naplňujicí se mohutné, ale přece jenom partikulární, civilizace dynamicky nastupujícím civilizacím dnešního rychle se globalizujícího světa. Státy Dálného východu (Čína, Indie, Japonsko .....) dnes s neobyčejnou vitalitou uchopují výdobytky západní vědy a techniky, přičemž se zdá, že společenské elity zde namnoze projevují jistý intelektuální zájem o křesťanství. Naleznou však sami křesťané a jejich církevní reprezentanti tváří v tvář této výzvě dostatek víry a odvahy?    
Jan Bednář

Letem světem
Kam s nadbytečnými potravinami? (Fabrice Martin-Plichta)
O Evropě a teologii v Lovani (Miloš Raban) 
Oslabení rodiny je objektivním ohrožením míru (Josef Dolista)
Teologie musí udržet kontinuitu se zjevením a tradicí (František Štěch)

Anketa
Reforma zdravotnictví (Lubomír Mlčoch, Jan Schwarz, Josef Jelínek)

Rozhovor
Nebál se říct, že má pravdu (S Karlem Šprunkem hovořil Josef Beránek)

Téma
Má spiritualita místo v současné medicíně? (Josef Koutecký)
Křesťanství a environmentální etika (Marek Orko Vácha)

Člověk a společnost
Co zbylo z postmoderny? (Josef Beránek)
Co přináší Kompendium sociální nauky církve? (Roman Míčka)

Názory, diskuze, polemika
Meziáboženský dialog mezi výzvou a relitou (Tomáš Halík)
Nemoc duše a duchovní život (Darja Kocábová)

Přírodní vědy
Proč se přírodovědci posmívají „inteligentnímu plánu“? (Jiří Vácha)
Darwinizmus, nebo inteligentní plán? (Vladislav Běhal)
O polemikách mezi evolucionisty a zastánci inteligentního plánu (Jan Bednář)

Portrét
Soused Ron (Zdeněk Hořínek)

Kultura
Chůze krajinou Bohuslava Reynka (Pavel Ježek)
Nové světy Terrence Malicka (Lukáš Jirsa)

Recenze

Komentáře
Rozloučení s prof. Janem Hellerem (Vladimír Roskovec)

Zápisník Petra Koláře