Česká křesťanská akademie: Revue Universum

Universum

UNIVERSUM - revue České křesťanské akademie,
vychází čtyřikrát do roka.

Máte-li zájem odebírat revue UNIVERSUM,
napište na adresu Česká křesťanská akademie, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2,
případně na mail: cka@omadeg.cz.
Roční předplatné činí 160 Kč, s prvním číslem vám zašleme složenku.
Můžete časopis sponzorovat jakoukoli částkou
a budeme také vděčni za jeho propagaci mezi vašimi přáteli a známými.

Co najdeme v revue Universum 2/2010
UNIVERSUM 2/2010
(vyšlo 18. 5. 2010)

Druhé číslo roku 2010 otevírá anketa na téma nanejvýš aktuální: sexuální zneužívání v církvi. Najdeme v ní názory jak zástupců církve tak odborníků z oboru psychologie a sexuologie. První skupinu reprezentují odpovědi biskupa V. Malého, teologa R. Milfaita a jezuity J. Regnera a druhou názory sexuologa J. Zvěřiny, psychoterapeuta J. Hučína a známého psychologa a sexuologa S. Hubálka. Anketu doplňuje článek německého teologa a psychologa W. Müllera nazvaný Církev a sexuální zneužívání.

Profilový rozhovor je tentokrát věnován dramatiku a významné postavě české divadelní scény Karlu Krausovi, který v lednu 2010 oslavil své 90. narozeniny.

Ludmila Muchová z Teologické fakulty Jihočeské univerzity se v článku Vzájemný dialog nebo vzájemné předsudky věnuje rozboru názorů mladých lidí na náboženství a víru. Ukazuje, jak je mladá generace zatížena mnohými předsudky a jak trpí nedostatečnou informovaností z náboženské oblasti.

Dále v Universu najdeme sondu do dvou „úspěšných“ farností: představí se nám pražská farnost sv. Terezičky v Praze-Kobylisích a farnost Jimramov ležící na moravsko-českém pomezí. Čím to je, že tamních návštěvníků bohoslužeb a dalších aktivit neubývá, ba naopak?

Sekce Člověk a společnost přináší dvě úvahy: profesor Jaroslav Pánek, historik a místopředseda AV ČR se zamýšlí nad Evropou, která se ocitá na rozcestí. Bude naše civilizace schopná obnovit své kořeny? Neztratí Evropa své místo v postupně nově definovaném kulturním prostoru současného světa?

C. V. Pospíšil se ve své teologické přednášce věnuje otázkám spojeným s Nejsvětější Trojicí: ve svém propracovaném a přitom jasném exkurzu ukazuje potřebnost trojjediného Boha a kromě jiného také říká: „Církev ze všech národů je nevyhnutelně jednotou v rozličnosti a rozličností v jednotě, což plně odpovídá mystériu nejvyšší jednoty v maximální rozličnosti identit Otce, Syna a Ducha svatého.“

Esej Jeden ze ztracených klíčů Martina Kočího z KTF UK reaguje na článek T. Halíka z posledního čísla Universa roku 2009. Kočí přibližuje situaci současného křesťanství v pojetí vlámského teologa Lievena Boeva, u kterého nachází alternativní odpovědi na Halíkovy názory.

Do historie nás pak zavede text Vácslava Babičky, který mapuje zrod a vývoj Akademie křesťanské v letech 1875-1952. Tu lze považovat za vzdálenou předchůdkyni Křesťanské akademie v Římě i současné ČKA.

V závěru druhého čísla roku 2010 najdeme celostránkové zhodnocení knihy L. Prudkého Inventura hodnot a několik dalších recenzí zajímavých knižních novinek.

Přejeme Vám podnětné čtení!

Za redakci revue Universum

Lukáš Jirsa

UNIVERSUM 1/2010
(vyšlo 9. 2. 2010)

V letošním roce slaví ČKA 20. výročí od svého vzniku. ČKA je jednou z nejstarších a nejrozšířenějších občanských neziskových organizací polistopadové éry (místní skupiny ČKA najdeme ve více než 70 městech ČR). Tomuto jubileu se věnujeme v pravidelné anketě. Té se zúčastnili lidé, kteří byli u samých počátků organizace. Zakladatelé vzpomínají na původní ideu a hodnotí následné zrání a „dospívání“ ČKA. Vedle pochvalných hlasů (T. Halík, A. Šerých, Š. Špinka) zaznívají i kritické výtky (M. Semín).

Exkluzivní rozhovor Universu poskytl rakouský teolog a emeritní profesor vídeňské univerzity p. Paul Zulehner. Otevřeně hovoří o neutěšené roli křesťanů ve střední Evropě i o tom, jak sociologie náboženství, které se věnuje již několik desítek let, přispívá k střízlivému pohledu na křesťanství v současném světě. Díky svým dlouholetým výzkumům týkajících se náboženských otázek nejen v Rakousku může p. Zulehner hodnotit situaci s patřičným odstupem, který mnohdy chybí při vnitrocírkevním pohledu na věc.

Rozsáhlou diskusi přináší článek Mimoekonomické předpoklady fungování volného trhu, ve kterém se setkávají dva přední čeští ekonomové Lubomír Mlčoch a Tomáš Ježek. Společně hledají vztah mezi ekonomii a morálkou. Tomáš Ježek říká: „V 18. století, kdy ekonomii založil skotský morální filozof Adam Smith, by nikoho ani nenapadlo oddělovat studium pravidel chování a morálky od ekonomických procesů.“ I dnes musí platit, že trh, ať volný či regulovaný, nemůže být definován bez pravidel chování.

Filip Čapek, evangelický farář a odborný asistent na ETF UK, se zamýšlí nad vztahem archeologie a biblického zkoumání. Ukazuje proměnu vztahu těchto dvou vzájemně provázaných oblastí, které v různých dobách ovládaly různé tendence: polarita, komplementarita, exkluzivita, harmonie.

Ožehavou otázku otevírá jezuita Petr Kolář ve svém článku Náboženství – inspirace světců i teroristů. Ptá se přímo: Jak je možné, že se na jedno a totéž náboženství odvolávají hrdinové obětavosti a lásky na jedné straně i násilníci na straně druhé? Kolář představuje různé úhly pohledu na věc. Nedává definitivní odpovědi, ale otevírá prostor pro další reflexi.

Jana Maryšková se textem Dříve vyslovená přání vrací k problematice, kterou otevřel Marek Vácha v minulém čísle. Tentokrát nám je přiblížena zkušenost našich německých sousedů, kteří již přijali určitou právní úpravu této věci. Budiž nám příkladem v debatě, která se v souvislosti s návrhem zákona o zdravotních službách začíná rozbíhat i u nás.

Filozof Radim Palouš přináší v přednášce Mravnost dnes? hutné zamyšlení nad tím, jakým způsobem se člověk rozhoduje a uvažuje nad tím, co je opravdu dobré a co ne. Svým myšlením směřuje k jasnému apelu: „Odpovědnost znamená odpovídat na kriteria vždy vyšší, než jen lidská: na kritéria ABSOLUTNÍ!“

Ve vzpomínkovém rozhovoru s paní Helenou Medkovou se Universum vrací k osobnosti Ivana Medka, který byl a zůstává nedílnou součástí kulturní, politické i intelektuální historie naší země. Rozhovor je doplněn mozaikou vzpomínek těch, kteří byli I. Medkovi blízko.

V závěru prvního čísla roku 2010 najdeme ještě vzpomínku na přírodovědce Josefa Reischiga od Jitky Kočové, zamyšlení nad filmem J. Hřebejka Kawasakiho růže a jako obvykle i několik dobrých knižních tipů.

Přejeme Vám podnětné čtení!

Za redakci revue Universum

Lukáš Jirsa

UNIVERSUM 2009/4
(vyšlo 7. 12. 2009)

Poslední číslo Universa roku 2009 se v anketě vrací k návštěvě papeže Benedikta XVI. u nás. Zeptali jsme se významných představitelů Univerzity Karlovy, co je zaujalo na projevu papeže k akademické obci, který přinášíme v nezkrácené verzi.

Rozhovor jsme tentokrát vedli se sociologem Liborem Prudkým, který se soustavně věnuje zkoumání hodnot v ČR. Jeho zjištění nejsou příliš povzbudivá, tím spíš bychom o nich ale měli mít přehled.

Dvěma články se vracíme k XVII. dnům Josefa Zvěřiny v Opavě. Tomáš Halík reflektuje tvář české církve a její proměnlivé postavení během porevolučního dvacetiletí a polský dominikán Tomasz Dostatni činí totéž, jen svůj pohled obrací k rodnému Polsku.

Luděk Rychetník se v článku Společné dobro: přežitá vize? zamýšlí nad současným pojetím veřejného a společného dobra, které by mělo být nejvyšším požadavkem na tvorbu zákonů a činnost zastupitelských orgánů. Jaká je skutečná situace?

Josef Zeman přináší podnětné zamyšlení o současné diskusi o rodině. Jaké jsou tendence v rámci nejen naší, ale i evropské společnosti? Máme představy o rodině shodné či jsou názory různých názorových proudů (liberální, socialistický, feministický a křesťanskodemokratický) natolik odlišné, že zabraňují jakékoli shodě o rodinné problematice a postavení rodiny ve společnosti?

Další text oddílu Člověk a společnost se věnuje fenoménu bezdomovectví a bytí na okraji společnosti. Ladislav Ptáček, vedoucí specializovaného pracoviště sociálních kurátorů v Brně, se zamýšlí nad různými mechanismy vedoucími k vyřazení ze společnosti a nabízí reflexi nejen sociologickou, ale i křesťanskou.

Přírodovědná sekce revue Universum přináší zamyšlení nad etickými otázkami, které vzbuzují současné pokroky ve výzkumu mozku z pera profesora Josefa Syky a Marek O. Vácha se věnuje otázkám lékařské etiky a problematice „dříve vyslovených přání“ v článku Kdy, jak a proč ukončit léčbu? Aktuální téma i vzhledem ke stále živé debatě o eutanázii.

V závěru pak nabízíme text profesora Ivo T. Budila, který se věnuje rasismu z historické perspektivy. Budil upozorňuje, že rasismus je jednou z moderních ideologií, která je stále znovu schopna zažehávat iracionální skupinovou nenávist a poukazuje na její místo v moderních dějinách.

Kulturní sekce nabídne zamyšlení nad knihou P. Krugmana Návrat ekonomiké krize, upozorní na osobnost dokumentaristy Jana Špáty a dá několik vhodných tipů na knižní novinky, které by mohly být i vhodným vánočním dárkem.

Přejeme Vám příjemné a podnětné čtení.
Lukáš Jirsa

Vážený čtenáři,
     v tomto čísle nalezneš mj. příspěvky ze XVII. Dnů Josefa Zvěřiny, které se letos konaly 23. a 24. 10. v Opavě a byly věnovány tématu "Křesťané ve střední Evropě před a po roce 1989". Zároveň však toto číslo vychází v čase, kdy máme příležitost zamýšlet se nad plody návštěvy papeže Benedikta XVI. v naší zemi a dostáváme se již blízko prahu roku, v němž Česká křesťanská akademie vzpomene dvaceti let od svého založení. Na právě zmíněných Zvěřinových dnech jsme si kladli otázky, která z optimistických očekávání počátku devadesátých let minulého století byla vskutku nereálná, ale na druhé straně jsme se tázali i po zbytečně promarněných příležitostech. Zejména jsme však hledali odpověď na otázku, kde se nalézáme dnes a kam směrovat své kroky ve vztahu k budoucnosti. Byla přitom vyslovena i jedna velice inspirativní teze, "že dnešní křesťané by měli být především experty na opravdovou životní radost". K papežově návštěvě, k níž se v tomto čísle váže anketa, si především připomeňme zásadní požadavky na křesťany (v užším smyslu na katolickou církev), které vyslovil v rozhovoru pro sdělovací prostředky bezprostředně po svém odletu z ČR: Aby křesťané (katolíci) byli v ČR kreativní menšinou schopnou vést na odpovídající intelektuální úrovni dialog s většinovou agnostickou společností, aby věnovali maximální pozornost svému vzdělání v kontextu vzdělávání celé společnosti a aby též věnovali patřičnou pozornost charitě. Pokud jde o nastávající malé jubileum České křesťanské akademie, je zde jasné potvrzení jejího programu, ale jde i vůči ní o hluboký a náročný požadavek pro budoucnost. Stejně jako v Editorialu z minulého čísla si připomeňme i nyní, že křesťanská zvěsť nanabízí žádný automatismus v plnění sebezbožnějších přání, ale předpokládá tvrdou angažovanost přesahující mnohdy až do oblasti oběti. Zajisté jde zde o daleko více, než o běžné deklarace, že Svatý otec u nás byl, že jsme tomu rádi, že si nás odnáší ve svém srdci a že my budeme dlouho vzpomínat.
Editorial Jana Bednáře

Starší čísla:

UNIVERSUM 2009/3
(vyšlo 12. 10. 2009)

Vážený čtenáři,
     v tomto čísle nalézáš velmi aktuální a závažné téma: "Evropská integrace a křesťanské hodnoty". V dané souvislosti bychom snad mohli předeslat jeden zásadní pojem - křesťanský univerzalismus. V něm zůstává každý lidský jedinec svojí vlastní osobností v tom nejhlubším smyslu slova, zůstává plně příslušníkem svého národa, své sociální i kulturní vrstvy. Přesto je však integrální součástí univerzálního celku, slovy Exuperyho se stává svého druhu vyslancem jedinečného Boha. Středověk vedl mnoho válek, ale nebyly to války pro nacionální cíle, neboť ty v této době vylučoval právě křesťanský univerzalismus, který vytvářel jednotné kulturní a myšlenkové pozadí, vzdělanci si si dokonale rozuměli v latině, což však nijak neomezovalo postupný rozvoj jednotlivých národů, jejich kultur a jazyků. Národnostní problémy ve vlastním smyslu v Evropě nastávají teprve s rozpadem jednotného křesťanského obrazu světa.
     Pokud dnes Evropa nalezne svoje opravdové křesťanské kořeny, netřeba se na pozadí křesťanského univerzalismu obávat zásadních střetů mezi národními zájmy a přirozenými integračními mechanismy. Křesťanské kořeny nám však nenaordinuje bruselská byrokracie, i kdyby to sebevíce a upřímně chtěla (jakože to takto spíše nechce), je to mimo její moc a kompetence. Evropa bude mít tolik křesťanských hodnot a tolik z nich vyplývajícího křesťanského univerzalismu, kolik jich do ní její vlastní křesťané vnesou. V tom je dnes náš úkol a odpovědnost. Pokud právě zde křesťané neselžou, nemusíme se bát ani o národní rozvoj a identitu, ani o efektivitu evropské integrace, problémy budou mizet a mnohdy krvavé stopy minulosti zbělejí jako sníh. Je zde však ona podmíněnost "pokud neselžou". Křesťanství není pojišťovacím automatem, obsahuje i riziko lidského selhání v odmítání nabízených příležitostí.
Editorial Jana Bednáře

UNIVERSUM 2009/2
(vyšlo 25. 5. 2009)

Co najdeme v revue Universum 2/2009
Jarně-letní vydání přináší v rámci aktualit anketu o hodnotách EU (v souvislosti s červnovými volbami do EP) a jejich prosazování a také přepis projevu prof. Tomáše Halíka na mezinárodní křesťansko-židovské konferenci (konané v březnu 2009 v Krakově).
Dále nabízí rozhovor s naším předním literárním historikem Jaroslavem Medem nejen o literárním životě za druhé republiky, nad nímž se autor poté zamýšlí i v samostatném článku.
Esej prof. Radima Palouše se věnuje ztíženým možnostem výchovy k víře v současné vědecko-technické civilizaci a také hledá možná východiska. V souvislosti s výročím Ch. Darwina přinášíme rozsáhlý článek prof. Jiřího Váchy, který se věnuje tématu evoluce, rozlišuje různé vrstvy darwinismu a ukazuje jejich filozofické předpoklady. Prof. Jiří Bednář následně navazuje zamyšlením nad evolucí jakožto originálním podnětem pro rozvoj zralé víry i teologických interpretací.

V části věnující se společenským tématům najdeme článek prof. M. N. Ebertze o současných alarmujících proměnách církví v Německu probíhajících od konce 80. let 20. století, rozbor evangelikálního hnutí, dnes nejrychleji rostoucího segmentu křesťanství, z pera předsedy Rady církve bratrské Pavla Černého a „Pokus o teologii občanské společnosti“ ing. Luďka Rychetníka. Podle něj je úkolem každého křesťana porozumět vztahům mezi jednotlivcem a společností, k čemuž svým článkem také přispívá.

Jezuita Jan Regner představí kontroverzního filozofa Dona Cupitta, který sleduje evoluci náboženské víry od počátků až po „postmoderní cynismus“ epochy „po Bohu“ a hájí tezi o radikálně proměněném významu víry pro současného člověka.
Historik prof. Petr Čornej se ve svém textu věnuje husitství. Jeho pohled je podepřen dlouholetým bádáním na tomto poli a přináší mnohé podněty k zamyšlení nad touto určující fází našich dějin.
V závěru Universa jsou pak představeni belgičtí filmaři J.-P. a L. Dardennovi, jejichž filmy jsou takřka vizuálním přepisem praktické filozofie E. Lévinase.

Přejeme Vám příjemné a podnětné čtení.
Lukáš Jirsa

UNIVERSUM 2009/1
(vyšlo 20. 2. 2009)

Co si můžeme přečíst v Universu 1/2009
První číslo roku 2009 se v úvodní anketě zamýšlí nad možností bídy i v naší české blahobytné společnosti. O lidech v opravdové nouzi hovoří sestra M. Bernadetta, DNS, koordinátorka projektu Magdala J. Kapálková, P. L. Heryán, SDB a ředitel humanitární organizace Adra J. Bárta. V rozsáhlém rozhovoru se představuje kněz Noël Choux, který po roce 1989 nesmazatelně ovlivnil katolické mediální prostředí v České republice, za což byl nedávno odměněn i Svatovojtěšskou medailí udělovanou kardinálem M. Vlkem.
K aktuální současnosti míří i reflexe světové hospodářské krize profesora ekonomie a prezidentského kandidáta J. Švejnara a ředitele auditorské společnosti Deloitte ČR Luďka Niedermayera.
V sekci Přírodní vědy se Marek O. Vácha věnuje otázce genové terapie, jejímu významu a otázce, jak k ní přistupuje Vatikán. Další článek nás zavede do jednoho z center informační společnosti, totiž k internetu a jeho nejpoužívanějšímu vyhledávači Google, který nám představí J. Beránek.
Důležitou složkou křesťanství je charita, o jejíž institucionální podobě (Charita Česká republika) a její vazbě na další vzdělávání a „pastoraci“ (nejen) jejích zaměstnanců píše M. Opatrný.
Do předlistopadové minulosti se vrátíme ve vzpomínkách na ekumenický seminář v Jirchářích díky jeho protagonistům – vzpomínají L. Hejdánek, J. Sokol a V. Frei.
Sekce Historie navazuje dvěma články o předlistopadovém vývoji církví. Profesor dějin na univerzitě v Erfurtu J. Pilvousek se věnuje problematice vývoje katolické církve v NDR v letech 1968-1988. Situaci v českém prostředí následně prozkoumává historik J. Šebek.
Ruský filozof, teolog a mystik V. Solovjov a jeho vztah k židovské otázce je tématem portrétu z pera historika K. Sládka. Ten Solovjova pojímá jako předchůdce koncilního Prohlášení o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím.
Závěrečný článek Universa patří filmu, ve kterém se věnujeme svéráznému režisérovi a umělci Otakárovi M. Schmidtovi. Jeho pole působnosti je široké (televizní portréty, dokumentární i hraný film), cíl vší jeho tvorby je ale jeden: šířit křesťanskou zvěst.
Lukáš Jirsa

Editorial UNIVERSUM 1/2009

Vážený čtenáři,
v tomto čísle budeš mít dosti příležitostí k ohlédnutí do minulosti. Možnosti Ti k tomu poskytnou dva příspěvky z loňských Dnů Josefa Zvěřiny, vzpomínky účastníků jirchářských seminářů, List Římanům Tě může vést i k určitému zamyšlení nad kořeny křesťanské civilizace atd.
Historie je však cestou od minulosti do přítomnosti, a právě jsem Tě zavádějí dva příspěvky špičkových ekonomických a finančních expertů (Švejnar, Niedermayer) o dnešní finanční
a hospodářské krizi. Právě tato krize snad bude moci být pragmaticky řešena nebo alespoň minimalizována ve svých přímých dopadech, bohužel však máme evidentní důvody k
obavám, že je pouze jedním z doprovodných jevů mnohem hlubší a komplexnější hodnotové krize západní, a především evropské civilizace. Tato civilizace dosáhla mimořádného rozvoje
vědy a techniky, což jí přineslo neobyčejné výnosy a výdobytky v oblasti životní úrovně a uspokojování i náročných, dnes mnohdy až rozmařilých lidských potřeb. Staletí vědecko-technického rozvoje poskytla obrovský materiální základ pro vyústění v podobě evropského
sociálního státu, přičemž právě zmíněný vědecko-technický rozvoj je sám dílčím výsledkem širšího dějinného vývoje, formovaného z velké části dvoutisíciletým působením křesťanství na civilizační půdě Evropy. Pozoruhodný vývoj a výkon evropské civilizace proto můžeme do určité míry chápat
i jako součást přínosu křesťanství světské společnosti a celému profánnímu světu, a to snad i ve smyslu onoho biblického "to všechno ostatní vám bude přidáno". Materiální výsledky svého vývoje dnes Evropa nepochybně chce konzumovat, ale jeví přitom historicky nelogickou tendenci
masivně se odřezávat od jeho životodárných křesťanských civilizačních kořenů. Současně však již naráží na objektivní strop reálných možností sociálního státu daný přirozenou omezeností zdrojů, a to navíc za velmi znepokojující situace, kdy hlavní složky evropské společnosti nejeví žádnou ochotu a připravenost omezit se ve svých až marnotratných potřebách, nemluvě vůbec o ochotě a
připravenosti k oběti v duchu křesťanského etosu. Tento etos však stál u samého zrodu evropské civilizace, a je přece známo, že civilizace se udržují při životě právě těmi ideály, z nichž se zrodily.
     Do roku 2009 i do let následujících bude proto aktuální přání: "Ať Bůh ochraňuje Evropu, a to zejména před důsledky jejího vlastního, snad povrchně a krátkodobě pragmatického, ale hlouběji odpovědně neuváženého jednání." Bohužel se zdá, že toto přání je snad ještě značně zvýšenou měrou aktuální a potřebné v jedné (obecně možná marginální, ale pro nás zásadně významné) dílčí součásti evropské společnosti, kterou je společnost česká se svojí bezhodnotovou, bezideovou a konzumisticky rozháranou stranicko-politickou scénou.

Jan Bednář

Z minulého ročníku: UNIVERSUM 2008/4

Editorial

Vážený čtenáři,
v tomto čísle se mj. setkáš s otázkou "Co činí člověka člověkem?" Současný vývoj vědeckého a společenského poznání totiž ukazuje, že zde již nevystačíme s tradičními odpověďmi. Jakými charakteristikami se vlastně člověk nezpochybnitelně liší od zvířete, dokáží-li např. opičí
primáti prokazatelně zvládnout základy lidské znakové komunikace, opatřovat si a používat jednoduché pracovní nástroje, vykazovat rysy individuality i určité rysy osobnostní, projevovat city a uskutečňovat i altruistické jednání, dokonce někdy i se smyslem pro nezištné obětování
vlastního života. Soudobá biologie a společenské vědy zde velmi pravděpodobně nikdy nebudou moci poskytnout jasnou, jednoznačnou a všeobecně platnou odpověď. Je to však důvod pro krizi víry ve Stvořitele a v jedinečné poslání člověka postaveného do centra veškereho stvoření? Odvažme se směle říci, že právě naopak! Právě v těchto souvislostech vystupuje nově a zcela jasně dominantní úkol a úděl člověka, základní a dokonale jasně rozlišující znak od všech ostatních vrstev stvoření: být přímým Božím obrazem. Avšak nikoli obrazem statickým, jednou provždy namalovaným, ale obrazem dynamicky živým, aktivně reflektujícím, korunujícím a integrujícím veškeré stvoření, a dále plně reflektujícím i sebe sama, tvůrčím způsobem využívajícím nekonečný dar svobody (ovšem i se všemi s tím spojenými riziky), hodnotícím sebe sama a na základě toho aktivně přijímajícím osobní i společenská rozhodnutí. V neposlední řadě si nutno uvědomit i vrcholnou sociální dimenzi, která spočívá ve schopnosti člověka vytvářet celosvětové společenství, jež potenciálně obsahuje schopnost vnitřních společenských vztahů vytvářející obraz suverénně svobodného vnitřního života Božského Tvůrce.
     V právě naznačeném smyslu člověk dokáže uvědoměle rozvíjet sebe jako jedince i jako lidskou společnost. Dílčí praktické ilustrace k tomu lze v tomto čísle nalézt v rubrice "Člověk a společnost". Můžeme se však podívat i na zajímavé lidské reflexe minulosti v osobním i společenském
rozměru, podávané vážným nebo i poněkud ironizujícím tónem, které tvoří obsah tří právě publikovaných referátů z letošních Dnů Josefa Zvěřiny. I zde můžeme velmi efektivním způsobem uvažovat nad některými otázkami spojenými s úkolem a údělem člověka jako jedince a jako člena národního, státního i světového společenství v nedávné minulosti.

Jan Bednář

UNIVERSUM 2008/3

Editorial

Vážený čtenáři,
nechci Tě omezovat ve volbě, nad čím z bohaté obsahové nabídky tohoto čísla se budeš hlouběji zamýšlet, ale dovolím si sám zauvažovat nad vzájemným vztahem dvou zdánlivě velmi rozporných témat, která se zde objevují. Na jedné straně otázky spojené s terorizmem, tj. jevem, jenž vrcholným
způsobem vnáší chaos a destrukci do lidské společnosti, na druhé straně myšlenkový svět teologa a teoretického fyzika prof. M. Hellera, poukazující na krásu a harmonii matematického popisu celého světa božího stvoření. Korunou tohoto světa, nejdokonaleji organizovanou hmotou, je bezesporu lidský mozek, a právě v něm se někdy rodí i myšlenky krutě destruktivního, mnohdy možno přímo říci šíleného terorizmu. Je to zjevný paradox, ale zároveň snad i krystalicky čistá demonstrace skutečnosti, že vždy, kdy se cítíme silní, dobří a stabilní, stojíme zpravidla blizoučko hrany tragického zvratu. Samo Písmo nás upozorňuje, že stojíme-li, jsme blízko pádu, B. Pascal říká, že kdo chce býti andělem, snadno se stane ďáblem, organismus vysoce trénovaného a otužilého sportovce bývá velice citlivý na úrazy nebo infekce a jistě bychom mohli pokračovat mnoha
podobnými příklady. Nejsou to výjimky, ale spíše zákonitosti vyplývající ze skutečnosti, že člověk byl stvořen svým způsobem rozporně, jako bytost představující vrchol všeho stvoření a určená ke vzájemnému sdílení se svým Stvořitelem, tzn. jako bytost přesahující své reálné možnosti, neboť
sdílet se je možno pouze mezi alespoň kvalitativně souměřitelnými subjekty, což jistě není případ vztahu tvora a Stvořitele. Boží láska, sama prvotně toužící sdílet se, takto člověka vytvořila a vystavila ho tím riziku tragických pádů, o čemž nás nádherným literárním způsobem informuje
biblická zpráva o prvotním hříchu. Boží láska však zásadní rozpor mezi posláním a možnostmi člověka dokonale řeší tak, že do lidského rizika sama vstupuje svým Vtělením a naplňuje ho nakonec až přijetím kříže. Tím uschopňuje a vyzývá i nás k přijetí rizika, např. rizika nemoci, jsme-li zdraví, rizika katastrof, jsme-li bezpeční, rizika otroctví, jsme-li svobodní, rizika nouze, jsme-li sytí a bohatí, rizika smrti, žijeme-li. Možno tuto výzvu neslyšet, uvědomíme-li si, že Bůh sám byl první, kdo ji přijal?
Jan Bednář

UNIVERSUM 2008 /2

Editorial

Vážený čtenáři,
toto číslo Universa Ti opět nabízí řadu příležitostí k zamyšlení, avšak na jednu z nich, kterou možno považovat za obzvláště zajímavou a ze současného pohledu závažnou, bychom zde chtěli výslovně upozornit. Jde o skutečnost, již si většinou ani prakticky neuvědomujeme, neboť je pro nás natolik vžitá, že se bohužel zdá samozřejmou. Spočívá v tom, že náš filozofický a náboženský pohled na svět bývá namnoze rozdroben do vzájemně izolovaných detailů a formálních schémat, pouček a dílčích představ, jimž zpravidla chybí komplexnost a skutečný jednotící princip. Toto číslo nás mj. upozorňuje na historické kořeny právě zmíněného stavu, které z nemalé části zřejmě spočívají v tom, že v jisté fázi dějinného vývoje vyvstala pro církev pragmatická potřeba transformovat komplexní tradici Bible a křesťanského starověku s celým jejím bohatým kulturně civilizačním nábojem do soustavy zjednodušujících katechetických pouček, srozumitelných jednoduchému myšlení dosud nepoučených a ve smyslu kulturního antického dědictví zcela nevzdělaných mas dosavadních barbarů. Takovéto pojetí posléze jakoby zatuhlo, zapomnělo se na jeho obsahovou a časovou podmíněnost a začalo být považováno za samu vlastní podstatu křesťanského učení a doktriny víry. Novověké osvícenské a postosvícenské konflikty mezi vědou a vírou, sekularizace společnosti apod. se potom stávají snadno pochopitelnými. Dospívající a dospělý člověk bude těžko akceptovat situaci, za níž jeho strava zůstává trvale v té podobě, jak je nutná pro malé batole. Ale uvažujme dále, zda i my sami neneseme důsledky v tom, že naše představy o Bohu mají obdobně drobkovitou strukturu, která brání rozvinutí dospělé víry a mnohdy se svojí faktickou naivností stává pohoršením pro naše kriticky přemýšlející bližní. Bohužel stále je mnoha věřícím bližší představa boha mezer, který jako nějaký mechanický seřizovač zasahuje v izolovaných případech "nedostatečnosti přírodních zákonů", než vpravdě důstojná představa svrchovaného stvořitele, jenž je jako zdroj a stálý udržující princip kontinuálně přítomen v celé skutečnosti včetně těchto zákonů. Ze své lásky však poskytuje této skutečnosti její vlastní autonomii, která zřejmě zahrnuje i přírodní evoluci a jejímž vrcholem je svobodná vůle člověka. Nalézt a přijmout právě takového stvořitele namísto jeho prefabrikovaných náhražek však předpokládá nalézat krásu stvoření právě v jeho celostnosti, vyvážené strukturovanosti a cíleném směřování, krásu, která je pro věřícího člověka konzistentní a harmonickou syntézou vědeckého poznání, umění, uvědoměle žité víry i moudrosti prostého života. V hledání takové krásy snad alespoň trochu pomůže i toto číslo Universa.
Jan Bednář

Letem světem
ČKA a Muzeum umění a designu v Benešově (Tomáš Fassati)
Katolická charismatická konference 2008 opět v Brně (Lukáš Mikula)
Svatováclavské slavnosti ve znamení výročí (Lukáš Matoušek)
Hořické pašijové hry (Vítězslav Kučera)
Hodnoty pravdy, svobody a spravedlnosti vyplývají z důstojnosti člověka (Josef Beránek)
Děti malují pro sirotky z Východního Timoru (Rozka Beránková)

Anketa
Desatero a zobrazování Boha (Zdeněk Demel, Josef Dolista)

Rozhovor
Pán Bůh má rád smíšený les (S Ludvíkem Armbrusterem hovořil Josef Beránek)

Téma
Moderní umění ve starém kostele (Friedhelm Mennekes)
Kostel Božího těla v Cáchách (Romano Guardini)
Pouhá nádhera, nebo ušlechtilá krása? (Pavel Ambros)

Člověk a společnost
Bojovný ateizmus se vrací (Petr Kolář)
Bůh, svět a člověk v procesuálním myšlení (Petr Macek)

Přírodní vědy
John D. Barrow – kosmolog a matematik o vědě a náboženství (Ladislav Krlín)
Nebesa vypravují slávu Boží (John D. Barrow)

Názory, diskuze, polemika
Inteligentní plán versus věda (Václav Hořejší)
Ještě jeden komentář k ID (Jan Bednář)

Portrét
P. Paulus Sladek – muž duchovní obrody a smíření (Jaroslav Šebek)

Kultura

Recenze
Program 18. ročníku Akademických týdnů

Zápisník Petra Koláře

UNIVERSUM 2008/1

Editorial

Vážený čtenáři,
dostáváš první číslo Universa v novém roce 2008. I když změna kalendářního roku znamená pouze fiktivní a konvenční předěl na časové škále, přece jen býváme při této příležitosti zpravidla otevřenější k výzvám, které souvisí s tím, že v našem světě stále něco končí a nové začíná. Takových výzev, budeš-li vnímavě hledat, nalezneš v právě předkládaném čísle řadu. Jde o vzájemné výzvy světa přírodních věd a světa teologického myšlení, výzvy bioetiky a lékařské etiky, výzvy mezináboženského dialogu, výzvy z oblastí sociálních a politických i výzvy k odpovědnému zamyšlení nad naší identifikací a tím, kde vlastně v současném, tzv. postmoderním světě stojíme.
Křesťanství prošlo velkou civilizační změnou v době rozpadu Římské říše a konce antického věku, což se současníkům nepochybně jevilo jako nedozírná katastrofa a takřka apokalyptický konec světa. Tehdy dokázalo nejen transformovat své učení do formy srozumitelné dynamicky se valícím masám vitálních barbarů, ale i rychle převzít odpovědnost za transformaci kulturně civilizačního obsahu odcházející minulosti do nově se formující drsné skutečnosti. Samo přitom muselo přinést jistou oběť v podobě újmy na svém étosu svobody, neboť praxe si vynucovala suplovat i mnohé role světského státu a přijímat i některé dějinně podmíněné instituční formy, které v dalším vývoji omezovaly jeho dynamiku nebo se stávaly kameny úrazu rozkolů. Za tuto cenu se však ve světské rovině stalo efektivním motorem na dlouhé cestě jednoho a půl tisíce let vedoucí k západní vědecko-technické civilizaci. Dnes však zřejmě stojíme před novým časovým zlomem, kdy se zdá, že naše euroatlantická společnost vyčerpává svůj civilizační potenciál a stává se i velice rozpačitou nad samotnými svými křesťanskými kořeny, zatímco kolem nás se dynamicky vzdouvají vlny jiných světových kultur. Před křesťanstvím dnes znovu stojí výzva k překročení užšího civilizačního rámce, s nímž bylo dosud převážně spojováno, a snad i k tomu, aby se, jako tomu již bylo v minulosti, znovu pokusilo transformovat kulturní a technický odkaz naplňujicí se mohutné, ale přece jenom partikulární, civilizace dynamicky nastupujícím civilizacím dnešního rychle se globalizujícího světa. Státy Dálného východu (Čína, Indie, Japonsko .....) dnes s neobyčejnou vitalitou uchopují výdobytky západní vědy a techniky, přičemž se zdá, že společenské elity zde namnoze projevují jistý intelektuální zájem o křesťanství. Naleznou však sami křesťané a jejich církevní reprezentanti tváří v tvář této výzvě dostatek víry a odvahy?
Jan Bednář

Letem světem
Kam s nadbytečnými potravinami? (Fabrice Martin-Plichta)
O Evropě a teologii v Lovani (Miloš Raban)
Oslabení rodiny je objektivním ohrožením míru (Josef Dolista)
Teologie musí udržet kontinuitu se zjevením a tradicí (František Štěch)

Anketa
Reforma zdravotnictví (Lubomír Mlčoch, Jan Schwarz, Josef Jelínek)

Rozhovor
Nebál se říct, že má pravdu (S Karlem Šprunkem hovořil Josef Beránek)

Téma
Má spiritualita místo v současné medicíně? (Josef Koutecký)
Křesťanství a environmentální etika (Marek Orko Vácha)

Člověk a společnost
Co zbylo z postmoderny? (Josef Beránek)
Co přináší Kompendium sociální nauky církve? (Roman Míčka)

Názory, diskuze, polemika
Meziáboženský dialog mezi výzvou a relitou (Tomáš Halík)
Nemoc duše a duchovní život (Darja Kocábová)

Přírodní vědy
Proč se přírodovědci posmívají „inteligentnímu plánu“? (Jiří Vácha)
Darwinizmus, nebo inteligentní plán? (Vladislav Běhal)
O polemikách mezi evolucionisty a zastánci inteligentního plánu (Jan Bednář)

Portrét
Soused Ron (Zdeněk Hořínek)

Kultura
Chůze krajinou Bohuslava Reynka (Pavel Ježek)
Nové světy Terrence Malicka (Lukáš Jirsa)

Recenze

Komentáře
Rozloučení s prof. Janem Hellerem (Vladimír Roskovec)

Zápisník Petra Koláře