Galerie


  • Mgr. Eduard Neupauer, Ph.D. - „Fenomén byzantinismu“

    V úterý 3. května 2011 přišlo na přednášku méně lidí než obvykle, což byla velká škoda.
    „Fenomén byzantinismu“ se ukázal jako velice zajímavé téma přednášejícím skvěle podané.
    V úvodu nás Eduard Neupauer seznámil s pojmem byzantinismu, jak je prezentován např. v encyklopediích. Poté rozvinul úvahy o byzantské říši, její vzdělanosti a kulturnosti v období, kdy u nás lidé neuměli číst a psát a měli problémy s osobní hygienou.

    STRUČNÝ HESLOVITÝ ZÁZNAM PŘEDNÁŠKY :
    Pojem „byzantinismu“ v dostupné literatuře, zejména encyklopediích :
    • patolízalství, zkaženost mravů, záliba v okázalosti, důraz na vnější projevy.
    Toto pojetím výrazně objevuje v díle Edwarda Gibbona (1737 – 1794) O úpadku a pádu římského impéria. Gibbonovo pojetí bylo převzato do kulturního jazyka západní civilizace a jako nesprávné dožívá doposud. Jde o tzv. konotaci – tj. pragmatické (nepojmové) rysy významu s důrazem na expresivitu a citové hodnocení.
    Příklady : Spisy franc. spisovatele Leona Bloy – zejména Apokalypsy (1913)
    Bloy : drsný fr. polemik, do českého prostředí dílo Bloy uvedl na poč. XX. století staroříšský Josef Florian
    Základní východisko byzantologů : pojem „DUCHOVNA“ a „DUCHOVNOSTI“ - mají výhrady k pojmu „spiritualita“ – polemiky s nedávno zesnulým kard. Tomášem Špidlíkem.
    Současné úsilí badatelů : uvést vše na pravou míru oproti běžně zdůrazňovanému romanismu – tedy důrazu na kulturu římskou, tj. dědictví západní části kdysi jednotného římského impéria.
    Pozn.: rozdělení na část západní a východní v roce 395, zánik západní části 476, zánik byzantského státu – říše (dále jen „BŘ“ ) 1453 – dobyt osmanskými Turky
    Z výše uvedených důvodů (konotace) je pramenná základna nedostatečná, m.j. chybí kvalifikovaní překladatelé.
    Ruské prameny sovětské éry : jsou bohatší – ale důraz na materialistické pojetí, zejména ekonomické momenty. Použitelné jsou údaje v ruských encyklopediích – ty nebyly pod přílišným ideologickým tlakem (např. slovník ateismu apod.).
    Ke správnému pojetí fenoménu „byzantinismu“ se musíme soustředit na tři průřezové momenty, a to
    • „PEDIA“ – čili vzdělanost
    • Mnišství
    • Caesaropapismus
    1. „PEDIA“ – tj. školství, vzdělanost, kultura
    PEDIA (z řečtiny) – od tohoto slovního základu pedagogika, encyklopedie atd.
    V BŘ pozorujeme nepřetržitou funkci školské soustavy, zejména na elementární úrovni – to záp. Evropa nemá.
    Elementární školství je všeobecné – lze však plynule pokračovat na středním stupni i na univerzitě (akademii).
    Základní vzdělávací pomůcky : Bible, Homér, některé dílo církevního klasika (spisy Otců, církevních učitelů – např. Jan Zlatoústý apod. Výsledkem je, že žák nepociťuje rozpor Bible a profánní oblasti, volně řečeno s pohanstvím. Projevuje se prospěšná syntéza jako základna pro dobrou životní orientaci klerika i laika.
    Příklady :
    • Voják v BŘ měl v brašně vedle Bible i Homéra jako povinnou výbavu
    • V úvodu vědeckých spisů je běžně pasáž o Bohopoctě apod. – důraz na spojení
    • Středověcí cestovatelé se podivují nad filozoficko – theologickou zběhlostí prostých lidí – diskuse o trojičném schématu na tržištích, i nad veřejnou i soukromou hygienou
    • „PEDIA“ zasahuje i do okrajových částí BŘ – Syrie jako nejvýznamnější provincie, taktéž Irán, Mezopotámie (zrod knižní kultury – vazby knih v Iránu !)
    • Praktická jazyková dvojkolejnost v provinciích – Bible v národním jazyce, Homér v řečtině – předpoklady pro zachování národní identity i možnost uplatnění ve státní službě, veř. Životě apod.
    • Latina se používá v právní oblasti a diplomacii (zákony z let 533 a násl. byly vyhlášeny v latině i v řečtině)
    • Éra humanismu v BŘ proběhla dříve než v záp. Evropě – již v 8. – 12.století
    2. Mnišství
    - důležitá složka každodenního života se specifickými úkoly v oblasti špitální péče, bezdomovců, hygieny, tvorby kulturních statků (skriptoria, umělecké dílny), odsouzenců, přesídlenců včetně veřejných domů (v Konstantinopoli).
    Tedy : dělba úkolů mezi státem a církví. Toto vytváří i prostor pro kritiku státu, který tuto oblast financoval a jinak zajišťoval, a to často nedostatečně.
    Mniši byli v BŘ všeobecně respektovanou složkou, která praktikovala i organizované masové nátlakové akce vůči státu.
    3. Caesaropapismus
    Jde o třetí profitující skutečnost BŘ – týká se náboženské i státní oblasti. Panovník je současně i hlavou církve.
    Volně řečeno : stát a církev jsou pravou a levou rukou Ježíše Krista – obě ruce se vztahují k jednomu tělu. V teorii ani v praxi není podstatných rozporů mezi těmito oblastmi – k tomu viz výše pasáž k dělbě funkcí.

    Závěr: Jen náležitým hodnocením všech těchto tří složek jednotlivě i v praktické interakci lze správně pochopit co je byzantinismus.

    Diskuse (heslovitě)
    • V letech 533 a násl. Proběhla v BŘ kodifikace římského práva (vydáno latinsky i řecky). Zákony jsou uvedeny formulací „In nomine Domini nostri Jesu Christi“ – viz výše. Zcela výmluvně stojí v čele sbírky Codex repetitae praelectionis (1534) – volný překlad : „Jménem Pána Ježíše Krista, nového vydání Kodexu pána našeho Justiniána nejsvětějšího vladaře“.
    • V ruském (carském) impériu se dědictví BŘ projevovalo pouze výběrově – např. v silném důrazu na carské pravomoci apod.
    • Otázka uzavření filozofických škol (Alexandrie) mocenským zásahem.
    Šlo spíše o důsledek změny kulturních a společenských poměrů, přesun kulturních center, změna skladby posluchačstva a omezení státní podpory, přesuny (stěhování knihoven apod.) alexandrijská škola přežívá ještě několik let.
    Tato otázka se opět jednostranně interpretuje jako prvoplánový a přímý zákaz (temné křesťanství).
    • Velká Morava, Cyrilometodějská misie
    Zde se výrazně projevuje spolupráce církve a státu. Stručně : Stát byl požádán jiným suverénem o službu. Stát souhlasí a realizaci svěří církvi. Ta v rámci přípravy akce zajistí především základ Písma atd. Opět tedy důraz na „PEDIA“ - viz výše.
    • K problému prostituce v BŘ (viz výše)
    Přístup byl v souladu se soudobou morálkou – viz např. problém Marie z Magdaly.
    Navíc toto odpovídalo duchu zákona i tzv. Digest (Pandectae) z r.533 – cit. z D 25, 7,1,4 (volný překlad) :
    „Je známo, že každý může mít souložnici v kterémkoli věku, není-li mladší dvanácti let.
    Souložnice se posuzuje jenom podle mužovy vlastní náklonnosti k ní.“

    Zpracoval : PhDr. JUDr. Linhart
    zpracováno podle rukopisného záznamu přednášky

    There are 0 images in this gallery.

  • „Starozákonní východiska Eucharistie“

    V úterý 5.října 2010 nám Doc. Josef Hřebík, Th.D., biblista z KTF UK, přiblížil téma starozákonních východisek Eucharistie.
    Eucharistie se týká sedmi témat, kterým se přednášející postupně věnoval:
    1. pokrm a nápoj
    2. díkuvzdání
    3. památka
    4. tělo a krev
    5. smlouva
    6. oběť
    7. hostina

    Všechna tato témata se vyskytují ve starém zákoně a předznamenávají eucharistii – starozákonní dobu lze přirovnat k těhotenství, během kterého se život vyvíjí v skrytu matčina těla, aby se po porodu (Kristovo vtělení) stal zjevným.

    Jíst a pít znamená vstřebávat něco ze svého okolí a přiznat svou odkázanost na ono okolí. Předobrazy eucharistie jsou rajský strom života (ke kterému je Kristus přirovnáván) nebo mana, která byla popisována jako lišejník či pryskyřice, ale také jako chléb, základní potravina tehdejšího světa. Víno je na rozdíl od všedního chleba svátečním nápojem a metaforou nebeské blaženosti.

    Hebrejština nezná slovo „díky“, v tomto smyslu se používá výraz pro (po)žehnání. Toto požehnání pochází od Hospodina, člověk může být nanejvýš prostředníkem. Žehnat čili dobrořečit samozřejmě lze i Bohu a mnohé pasáže ve starém zákoně k tomu vyzývají.

    Památka je v židovském pojetí hlavně zpřítomněním Boží lásky, faktu, že Bůh na svůj lid pamatuje a dává mu to najevo. Největší památkou je pascha, připomínka vyjití Židů z Egypta a předobraz křesťanských Velikonoc. Během paschy otec vysvětluje význam této památky potomkům, čímž se obnovuje rodová paměť.

    Předobrazem Ježíšova sebeodevzdání ve chlebu a vínu jsou symbolické činy proroků vysvětlené prorockým slovem, například Ezechielovo oholení vlastní hlavy na znamení zničení Jeruzaléma. Tělo a krev představují člověka jako smrtelnou bytost. Krev je pak jako sídlo života vyhrazená Bohu; odtud plyne zákaz jejího požívání. Ábelova nevinná krev volala po pomstě, Ježíšova krev pak volá po spáse celého světa. Podobný význam má krev beránka chránící před andělem smrti.

    Krev obětovaných zvířat měla význam i při smlouvách. Hospodin při smlouvě s Abrahamem prošel mezi rozpůlenými těly zvířat („ať se mi stane to co jim, jestli smlouvu poruším“) a při smlouvě na Sinaji byly krví býčků kropeny nejprve oltář a pak lid (podobný význam). Každá smlouva měla určité znamení (např. obřízka nebo sobota), což se týkalo i těch jednostranných, kdy se k něčemu zavazuje jen Hospodin (duha jako symbol smlouvy s Noemem, že už nepotrestá lidstvo potopou). Když Ježíš prohlásil kalich své krve za smlouvu novou a věčnou, tuto tradici jen naplnil.

    Oběť představuje snahu dát Bohu náhradu za hřích; nejde ani tak o hodnotu obětiny jako o postoj obětníka. V knize Leviticus je obsažen celý obětní řád. Nejznámějšími oběťmi ve Starém zákoně jsou oběť Kainova (prvorozené ovce a jejich tuk), Melchidezechova (chléb a víno bez zmínky o jejich konzumaci) a Abrahámova. U Abraháma stačila Bohu ochota obětovat vlastního syna, ale Bůh otec oběť vlastního syna dokonal.

    Konečně hostina poukazuje na pohostinnost, základní ctnost Orientálců. Dobrým příkladem je Abrahamovo přijetí tří poutníků. Hostina stmeluje a může stmelovat i lidi s Hospodinem, jako při smírných obětech, kdy lid jí část obětin („jíst chléb před Bohem“). Podobná je Elizeova „primiční hostina“, kterou udělal ze svých dvanácti býků nebo jeho nasycení sta mužů dvaceti chleby, obdoba dvou Ježíšových zázraků.

    Pokud schéma témat týkajících se Eucharistie uspořádáme jinak, získáme nové souvislosti:
    1. pokrm a nápoj
    2. hostina
    3. díkuvzdání
    4. oběť
    5. památka
    6. smlouva
    7. tělo a krev

    There are 0 images in this gallery.

  • "Stane se plzeňský rodák Josef kardinál Beran novodobým českým

    Podzimní cyklus akcí plzeňské ČKA zahájila 14.9.2010 velmi zajímavá přednáška Stanislavy Vodičkové (z Ústavu pro studium totalitních režimů) - autorky knihy "Uzavírám vás do svého srdce" - o plzeňském rodákovi kardinálu Beranovi.

    Kardinál Josef Beran pocházel z chudé, ale vzdělané rodiny – jeho otec byl učitelem. To se odrazilo na jeho skromnosti a sociálním cítění. Beran původně chtěl být lékařem, jeho učitel náboženství však rozpoznal jeho povolání a zařídil mu možnost studovat teologii v Římě.

    Studium v Římě bylo náročné a neumožňovalo návštěvy vlasti, což vlastenec Beran těžce nesl zejména v době, kdy mu zemřel dědeček. V jednu chvíli Beranovi hrozilo vyloučení – stal se totiž dominikánským terciářem, což odporovalo pravidlům (oslaboval se tak dohled nad ním ze strany učitelů). Přesto byl pro dobré studijní výsledky a hlubokou zbožnost vysvěcen o rok dřív než zbytek ročníku (1911; studoval v letech 1907-1912).

    Jako kněz sloužil nejprve v Chyši na Žluticku a následně v Praze-Krči. Tam se začal s pastorací hluchoněmých dívek z tamního ústavu, kterým se věnoval i po svém přeřazení z Krče. Měl charisma pro práci s mládeží, které se vedle pastorace v krčském ústavu projevovalo i při výchově budoucích učitelek a při výuce a zpovídání v pražském semináři, jehož rektorem se roku 1932 stal.

    V konfliktech mezi Čechy a Němci se Beran vždy snažil o nestrannost a smír, byť srdcem byl vždy na straně Čechů. Stejně jako většina českého kléru se však nevyhnul konfliktům s nacismem. Za války sice nebyl v odboji, morální podpora Čechů a odsuzování NSDAP (před válkou museli němečtí studenti opustit stranu nebo jeho seminář apod.) mu však vynesly věznění v Dachau. O pobytu v lágru nemluvil, ale z výpovědí spoluvězňů vyplývá, že i tam ostatní povzbuzoval a o všechny své věci se dělil s potřebnějšími vězni. Z Dachau si odnesl mnoho cenných přátelství napříč názorovým a politickým spektrem.

    Druhá světová válka a odsun německého obyvatelstva přinesly značný úbytek kléru; v roce 1945 byly v Československu uvolněny hned tři biskupské stolce. Na ten arcibiskupský byl v listopadu 1946 v tvrdé konkurenci zvolen právě Beran. Už před únorem 1948 čelil určitým tlakům ze strany komunistů; zaujal vůči nim podobný postup jako předtím k nacistům, slušný, ale neústupný. Snažil se mírnit tření mezi KSČ a církví (mnoho lidí tehdy patřilo k oběma organizacím), aniž by musel kolaborovat s režimem. Po roce 1948 svěřil jednání s vládou Štěpánu Trochtovi – Beran měl v záloze své právo veta, kdyby Trochta nevydržel tlak druhé strany. Vyjednávání vedlo jen k dílčím dohodám, které stát stejně porušoval. Beran se nikdy nedopustil kolaborace s režimem, některé jeho kroky však byly jako kolaborace vykládány – např. když sloužil Te Deum za Gottwalda (z jeho pohledu šlo o mši za soukromou osobu, nikoli o schválení režimu).

    V letech 1950 až 1965 byl Beran držen nejprve v domácím vězení ve své rezidenci a potom na několika dalších místech bez kontaktu s okolím; informace o situaci za zdmi vězení dostal až roku 1963. V roce 1965 režim změnil způsob jeho „nápravy“ – odcestoval do Říma, odkud se již nesměl vrátit. Vyhnanství nesl těžce, i když se mohl stýkat s českou emigrací a podporovat ji a dostalo se mu mnohých poct, např. jmenování kardinálem. Zemřel v Římě 17. května 1969.

    There are 0 images in this gallery.

  • Ekumenismus

    1. června biskup František Radkovský přednášel ekumenickému publiku (byly v něm zastoupeny různé křesťanské denominace i ateisté) o ekumenismu. Základní tezí ekumenismu je, že spojovacích prvků (kterými jsou přinejmenším křest a Písmo svaté) je vždy víc než těch, které nás rozdělují.

    Od pravoslavných křesťanů nás z věroučného hlediska odděluje jen slůvko „filioque“ ve vyznání víry. K odcizení docházelo už v 1. tisíciletí a vyvrcholilo rozkolem roku 1054 a dobytím Konstantinopole křižáky roku 1204. Ke sbližování dochází až od 2. vatikánského koncilu a zejména v poslední době, což souvisí s aktivitami posledních dvou papežů a zejména moskevského patriarchy Kirilla. Skutečné sblížení (nebo dokonce sjednocení) však předpokládá větší jednotu mezi ortodoxními církvemi, kterou může zajistit jen pan-ortodoxní koncil.

    Z evangelických církví má katolická církev nejlepší vztahy s denominacemi luteránského a anglikánského proudu. Otázka ospravedlnění, která byla hlavním kamenem úrazu mezi katolíky a luterány, byla vyřešena přijetím pravidla „pouze milostí“ katolíky, cesta ke sbližování a snad i sjednocení je tedy otevřená. Z anglikánských církví v poslední době mnoho věřících přechází ke katolíkům na protest proti svěcení žen a homosexuálů.

    V českých zemích je úhelným kamenem ekumenismu památka mistra Jana Husa, který je evangelíky oslavován a částí katolíků zatracován. Dokud nezavládne kompromisní přístup, nelze očekávat účinnou spolupráci mezi českými církvemi.

    There are 0 images in this gallery.

  • .

    Co je věda?

    Přednášející Mons. Dr. Robert Falkenauer se pokusil ve svém obšírném fundovaném výkladu uchopit podstatu vědeckého přístupu ke světu a přiblížit jeho vztah k náboženské víře.
    Zdůraznil, že tradiční scientismus nedokáže plnohodnotně nahradit náboženství z důvodu absence holistického uchopení reality, které zasazuje lidskou existenci do řádu bytí a zprostředkovává jedinci celistvé, smyslupné a existenciálně uspokojující porozumění světu. Dr. Robert Falkenauer rovněž prezentoval teze některých teoretiků a historiků vědy, zejména Karla Poppera a Thomase Kuhna, a vyložil kritickou diskuzi spojenou s jejich díly.
    Nevyhnul se ani stále aktuální polemice o evoluční teorii a její slučitelností s tradičním učením Církve.

    There are 3 images in this gallery.

    Poslední změna: So, 10/09/2010 - 22:44

  • .

    Hospice a umění doprovázet

    V úterý 6.4.2010 nám věnovala svůj čas MUDr. Marie Svatošová, známá zakladatelka hospicového hnutí v českých zemích. Přednášející se věnovala umění doprovázet a hospicové péči u nás, ale dotkla se i syndromu vyhoření a problému eutanázie.
    Přednášku paní doktorky Marie Svatošové na toto téma je možné najít na internetové adrese :
    http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=477

    There are 5 images in this gallery.

    Poslední změna: So, 10/09/2010 - 22:54

  • Čeští archeologové v Iráku

    Ve svém mezioborově pojatém výkladu představil dr. Karel Nováček z Katedry archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni systematický archeologický výzkum českých archeologů v severním Iráku, historicky obývaném příslušníky kurdského etnika, který byl zahájen před několika lety. Dr. Karel Nováček zdůraznil využití nových archeologických metod – například letecké archeologie – a na konkrétní obrazové dokumentaci ukázal probíhající bádání ve městě Arbil, ve kterém lze sledovat kontinuální lidské osídlení od starověku až po moderní dobu. Přednášející zmínil rovněž existenci křesťanské menšiny tradičně spjaté s oblastí a charakterizoval současnou bezpečnostní a politickou situaci v zemi. Vzhledem k relativně pozitivnímu vývoji v Iráku lze očekávat další rozvoj mezinárodního archeologického výzkumu v mimořádně perspektivním regionu, v němž čeští archeologové sehráli důležitou průkopnickou úlohu.

    There are 0 images in this gallery.

  • P2020187_w

    Česko-německé soužití v Čechách

    V úterý 2.2.2010 se uskutečnila přednáška Mons.Antona Otteho, kanovníka vyšehradské kapituly a duchovního rady Sudetoněmeckého křesťanského sdružení Ackermann-Gemeinde. K tématu Česko-německé soužití v Čechách se rozvinula bohatá diskuze.
    První přednáška tohoto roku byla věnována problematice soužití Čechu a Němců se zaměřením na život v Čechách.
    Vysoká účast se zastoupením všech generací potvrdila aktuálnost a snad i určité zanedbávání tohoto tématu.
    Msgr. A. Otte ,představitel německého sdružení Ackermann Gemeinde, zaměřil svou pozornost zejména na nedávnou minulost soužití obou etnik. Jedná se o téma , které je z obou stran zatíženo emocemi, zvlášť pro starší generaci, a které je snadno politicky zneužitelné.
    Z historického hlediska bylo jistě mnoho publikováno na obou stranách.
    Bylo však zdůrazněno, že na obou stranách bylo třeba hodně času ke vzájemnému pochopení stanovisek obou stran. Díky totalitě byla u nás část historie dlouho zamlčována, ale i na německé straně je důkladnější studium nacistické minulosti a podrobná výuka vde školách záležitostí až posledních 2-3 dekád. Z německé strany je to právě organizace Ackermann Gemeinde, jehož je Msgr. Otte představitelem, která usiluje o zlepšování vztahů Čechů a Němců.

    There are 2 images in this gallery.

    Poslední změna: Út, 03/02/2010 - 14:19

  • 091208/1

    Ženy pronásledované za totality

    Přednášku Mgr. Tomáše Bursíka, která se konala v úterý 8. prosince 2009, uspořádala ČKA Plzeň u příležitosti 20. výročí od pádu komumistického režimu.
    Přednáška zabývající se tématem československého vězeňského systému po roce 1948 ukazuje na konkrétních případech žen – politických vězeňkyň zrůdnost totalitního komunistického režimu v tehdejším Československu. Izolace, represe, destrukce lidské osobnosti a lidských vztahů byly každodenním „chlebem“ nejen v celé společnosti, ale především také v Československých věznicích. Mučivé výslechy, útrapy, těžká fyzická práce, korekce a psychický teror však nedokázaly navzdory představám komunistického režimu zlomit vnitřní sílu uvězněných žen, jejich vůli přežít. Vězeňské zdi a ostnaté dráty se tak paradoxně staly němými svědky zrodu pevných přátelství založených na společné touze vzdorovat a bojovat proti nesmyslnému zlu a bezpráví. Přednáška je vedena snahou seznámit přítomné s každodenním koloritem a životními osudy politických vězeňkyň v československých komunistických žalářích v prvních dvou desetiletích nadvlády komunistické diktatury v Československu.

    There are 2 images in this gallery.

    Poslední změna: Út, 12/29/2009 - 00:09

  • 091202/1

    Setkání s Prof. PhDr. Tomášem Halíkem, ThD.

    Setkání s Prof. PhDr. Tomášem Halíkem, ThD.
    Ve středu 2. prosince 2009 v 17:00 představil Tomáš Halík v aule ZČU v Jungmannově ul. svou novou knihu Stromu zbývá naděje.
    ... Naděje může, má, ba musí podpírat naše lidské úsilí obstát v každodenních zkouškách, plnit úkoly všednosti, po každé porážce a zklamání zas povstat a jít dál. V každé lidské naději je možná skryto víc, než je jen ten cíl, k němuž se vědomě upíná.
    Bůh, jako tajemný kontext našeho života, je nám dán jen jako předmět naděje. Nepřihlížíme-li k tomuto kontextu, můžeme vlastní příběh (natož příběh dějin a přírody) pochopit špatně...
    Na závěr někteří účastníci využili možnosti autorského podpisu knihy.
    Poté v 19:00 Tomáš Halík předsedal studentské mši sv. v kostele Nanebevzetí P. Marie.

    There are 3 images in this gallery.

    Poslední změna: Po, 12/28/2009 - 23:56

  • 091103/1

    Romové a česká společnost

    V úterý 3. listopadu představil Mgr. Tomáš Hirt, Ph.D. z Fakulty filozofické ZČU a organizace Člověk v tísni velmi zajímavé téma Romové a česká společnost.
    Zaměřil se na historii a sociokulturní rozmanitost rómských komunit na území českých zemí a Slovenska a pomocí konkrétních příkladů objasnil příčiny obtížnosti jejich plnohodnotné integrace do soudobé moderní společnosti.
    V diskusi Tomáš Hirt objasnil soubor podmínek umožňující dobré fungování romské komunity v Dobré Vodě na Toužimsku - velice obětavá práce pracovnic sdružení "Český západ", ale i nutná dohoda předáků všech (tří) komplexních rodin Romů žijících v obci.

    There are 2 images in this gallery.

    Poslední změna: Po, 12/28/2009 - 23:53

  • .

    Počátky rasové ideologie a Charles Darwin

    Ve svém vystoupení se přednášející Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc. zaměřil na vznik moderního rasismu v širším historickém a intelektuálním kontextu, vysvětlil důvody prvotní rezistence západního myšlení vůči rasové ideologii a zdůraznil význam romantismu a spisovatelů typu Arthura Gobineaua pro šíření rasového myšlení. Ve druhé části prezentace prof. Ivo Budil poukázal na klíčovou úlohu sociálního darwinismu při dramatické radikalizaci moderního rasismu a jeho průniku do politického života Západu.

    There are 3 images in this gallery.

    Poslední změna: So, 11/21/2009 - 23:49

  • .

    Počátky české státnosti

    Přednáška Doc. PhDr. Petra Charváta, DrSc. proběhla 22. září 2009.

    There are 3 images in this gallery.

    Poslední změna: So, 10/03/2009 - 18:00

  • .

    Církev ve světě - Mons. Václav Malý

    V úterý 2. června 2009 se v 18 hod. v aule ZČU v Jungmannově ul. uskutečnila přednáška pražského světícího biskupa Mons. Václava Malého na téma Církev ve světě.

    There are 25 images in this gallery.

    Poslední změna: Út, 06/09/2009 - 16:19

  • .

    Izrael a Palestina : Svatá místa ve stínu politiky

    Přednáška Zbyňka Taranta z Centra blízkovýchodních studií ZČU na téma "Izrael a Palestina : Svatá místa ve stínu politiky" se uskutečnila 5.května 2009.

    There are 4 images in this gallery.

    Poslední změna: Po, 11/23/2009 - 22:51

  • .

    Ius exclusivae: zásahy světské moci do papežských voleb

    PhDr. Drahomír Suchánek, Ph.D. - Ius exclusivae: zásahy světské moci do papežských voleb
    úterý 7. dubna 2009

    There are 2 images in this gallery.

    Poslední změna: Út, 06/09/2009 - 09:54

  • .

    Soužití Čechů a Židů v českých zemích

    Mgr. Věra Tydlitátová, Th.D. - přednáška Soužití Čechů a Židů v českých zemích
    úterý 3. března 2009

    There are 2 images in this gallery.

    Poslední změna: Út, 06/09/2009 - 09:55

  • .

    21. století: střet, nebo soužití civilizací?

    Přednáška předsedy ČKA Plzeň Prof. RNDr. Ivo Budila, Ph.D., DSc. na téma "21. století: střet, nebo soužití civilizací?" se konala v úterý 17. února 2009.

    There are 4 images in this gallery.

    Poslední změna: Út, 06/09/2009 - 16:04