Česká křesťanská akademie

První plenární zasedání synodální cesty německé církve

Frankfurt nad Mohanem, 30. ledna – 1. února 2020

Zpráva pozorovatele

Na zasedání synodální cesty jsem byl nominován Českou křesťanskou akademií. Mezi pozorovateli byli zástupci evangelické a pravoslavné církve v Německu, delegáti biskupských konferencí ze sousedních zemí a členové několika laických organizací. ČBK zastupovala vedoucí jejího tiskového střediska Monika Klimentová.

Zasedání začalo slavením eucharistie ve frankfurtské katedrále svatého Bartoloměje. (Před katedrálou zároveň probíhalo shromáždění asi stovky příznivců iniciativy Maria 2.0, která usiluje o výraznější roli žen v katolické církvi.) 

Úvodní slova kardinála Reinharda Marxe a následné vystoupení několika klíčových osobností z řad účastníků synodální cesty předznamenaly atmosféru celého setkání – ve všech proslovech bylo patrné vědomí závažnosti situace katolické církve (nejen) v Německu a zároveň odhodlání a naděje, že nastávající proces pomůže hledat odpovědi na příznaky krize.

Večerní neformální setkání v prostorách radnice přišel pozdravit a podpořit mj. starosta Frankfurtu, což jsem vnímal jako jeden z výrazů propojení dění v církvi se širší společností (podobně jako silné zastoupení médií).

V dalších dvou dnech se ve velkém  sále dominikánského kláštera postupně jednalo o čtyřech hlavních tématech: moc a participace v církvi, kněžská existence dnes, ženy ve službách a úřadech církve, život ve zdařilých svazcích – láska žitá v sexualitě a partnerství.

Každý tematický blok byl zahájen souhrnnou zprávou z práce přípravných skupin – synodálních fór a strukturovaným shrnutím příspěvků z předběžných diskusí na webových stránkách synodální cesty. Následovala moderovaná rozprava, do které se mohl přihlásit kdokoli z více než dvou set členů pléna - členů biskupské konference a Ústředního výboru německých katolíků, zástupců řádů, teologických fakult, laických organizací a komunit, mladých lidí aktivních v místní církvi apod. (zhruba polovinu shromáždění tvořily ženy).

Jediným omezením diskusních příspěvků byl časový limit.  Různorodé a někdy i protichůdné vstupy spojovalo volání po změnách v různých oblastech života církve (např. při rozpravě o „ženském“ tématu od potřeby většího ocenění služby žen v jejich současných rolích až po sociologické, antropologické a teologické argumenty pro jejich svěcení). Jednalo se většinou spíše o popis současného stavu a naznačení možných alternativ, než o předkládání komplexních řešení. I přes náročnost témat a různost přístupů byla ve shromáždění zjevná snaha o naslouchání, respekt ke každému hlasu a důvěra v celý proces a jeho vedení. Výrazným momentem pro mne bylo pokojně sebevědomé a kultivované vystupování mladých diskutujících.

Každý tematický blok byl ukončen duchovním impulsem. Ty v různých obměnách obsahovaly výzvu k uvědomění si sebe sama v přítomném okamžiku a v Boží blízkosti, přijetí a odevzdání vlastních myšlenek, emocí a motivací do Božích rukou.

Samostatný blok byl věnován problematice sexuálního zneužívání v církvi, péči o jeho oběti a prevenci. Toto téma zároveň opakovaně vstupovalo i do všech ostatních bloků.

Práce synodální cesty bude pokračovat v pracovních skupinách a dalších plenárních zasedáních dva roky. Je otevřené, jakým způsobem budou její výsledky implementovány do života německých diecézí a jak budou přijaty církví světovou.

Na to, že ani v rámci německé církve není odezva zdaleka jednoznačná, mě kromě oficiálních pramenů upozornilo mj. i několik emailů, které podle všeho obdrželi všichni účastníci a ve kterých němečtí pisatelé varovali před účastí na podle nich přinejmenším kontroverzním shromáždění.

Přes všechny nejasnosti a potíže růstu jsem první plenární zasedání synodální cesty vnímal a prožíval jako nadějeplný a odvážný způsob, jakým místní církev může hledat odpovědi na naléhavé výzvy současnosti.
    
V Holostřevech, 13. února 2020
Robert Elva Frouz, trvalý jáhen