Česká křesťanská akademie

UNIVERSUM 4 / 2008 - obsah


vyšlo 17. 12. 2008





Vážený čtenáři,

v tomto čísle se mj. setkáš s otázkou "Co činí člověka člověkem?" Současný vývoj vědeckého a společenského poznání totiž ukazuje, že zde již nevystačíme s tradičními odpověďmi. Jakými charakteristikami se vlastně člověk nezpochybnitelně liší od zvířete, dokáží-li např. opičí 
primáti prokazatelně zvládnout základy lidské znakové komunikace, opatřovat si a používat jednoduché pracovní nástroje, vykazovat rysy individuality i určité rysy osobnostní, projevovat city a uskutečňovat i altruistické jednání, dokonce někdy i se smyslem pro nezištné obětování 
vlastního života. Soudobá biologie a společenské vědy zde velmi pravděpodobně nikdy nebudou moci poskytnout jasnou, jednoznačnou a všeobecně platnou odpověď. Je to však důvod pro krizi víry ve Stvořitele a v jedinečné poslání člověka postaveného do centra veškereho stvoření? Odvažme se směle říci, že právě naopak! Právě v těchto souvislostech vystupuje nově a zcela jasně dominantní úkol a úděl člověka, základní a dokonale jasně rozlišující znak od všech ostatních vrstev stvoření: být přímým Božím obrazem. Avšak nikoli obrazem statickým, jednou provždy namalovaným, ale obrazem dynamicky živým, aktivně reflektujícím, korunujícím a integrujícím veškeré stvoření, a dále plně reflektujícím i sebe sama, tvůrčím způsobem využívajícím nekonečný dar svobody (ovšem i se všemi s tím spojenými riziky), hodnotícím sebe sama a na základě toho aktivně přijímajícím osobní i společenská rozhodnutí. V neposlední řadě si nutno uvědomit i vrcholnou sociální dimenzi, která spočívá ve schopnosti člověka vytvářet celosvětové společenství, jež potenciálně obsahuje schopnost vnitřních společenských vztahů vytvářející obraz suverénně svobodného vnitřního života Božského Tvůrce.
     V právě naznačeném smyslu člověk dokáže uvědoměle rozvíjet sebe jako jedince i jako lidskou společnost. Dílčí praktické ilustrace k tomu lze v tomto čísle nalézt v rubrice "Člověk a společnost". Můžeme se však podívat i na zajímavé lidské reflexe minulosti v osobním i společenském 
rozměru, podávané vážným nebo i poněkud ironizujícím tónem, které tvoří obsah tří právě publikovaných referátů z letošních Dnů Josefa Zvěřiny. I zde můžeme velmi efektivním způsobem uvažovat nad některými otázkami spojenými s úkolem a údělem člověka jako jedince a jako člena národního, státního i světového společenství v nedávné minulosti.

Jan Bednář


Letem světem
Co nám říká svatý Václav a jeho kult dnes? (redakce)
Opus bonum mezi kulturou a politikou (Pavel Mareš)
XVI. Dny Josefa Zvěřiny (Jan Stříbrný)
Náboženství - ohrožení nebo naděje pro naše společnosti? (Josef Beránek)
Co se změnilo v naší krajině? (redakce)
Mediální monopoly v USA (Petr Kolář)

Anketa
Co dobrého či pozitivního může Česku přinést současná finanční krize?
(Martin Kupka, Pavel Matocha, Lubomír Mlčoch, Evžen Kočenda)

Rozhovor
Jsem alergický na nesvobodu a ponižování druhých
(S Václavem Vackem hovořil Josef Beránek)

Téma
Dualita československéjo jara: občanská společnost a reformní komunisté (Petr Pithart)
Vývojové fáze a současná ohniska české a německé společnosti (Jiří Gruša)
Budoucnost církve (Tomáš Halík)

Člověk a společnost
Manažeři se obracejí k duchovním vůdcům. Opravdu? (Josef Beránek)
S jiřím Zajícem o moderní skautské stezce (Josef Beránek)

Přírodní vědy
Charakteristické vlastnosti člověka a evoluce (Eric Chartmetant SJ)

Názory, diskuze, polemika

Setkání s krajinou (Ivan Dejmal)

Portrét
Neúnavně hledající poutník (Josef Veselý)
Obraz a vyprávění (Přemysl Rut)

Kultura
Jděte na louky a do lesů. Žijte! Žijte! (Petr Veber)
Trilogie Čas základní pokračuje islámem (Aleš Pištora)
Ivetka a hora - jak zacházet s neočekávaným (Lukáš Jirsa)

Recenze

Zápisník Petra Koláře

Mediář Josefa Beránka aneb o čem se nepíše